Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?

Naše domácí politické události byly letos více než jindy zastíněny politickým děním v zahraničí. To je dáno jednak zoufalým nedostatkem ambicí a vůle naší vlády cokoliv systémového a tedy i viditelného s naší zemí dělat, kamkoliv ji pozitivně posunout. Druhým faktorem zastínění domácího politického dění jsou pak dvě klíčové a naštěstí pozitivní světové události, a to Brexit a zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států. Tyto dvě velmi nadějné a pozitivní události spolu s tragickým pokračováním sebevražedné evropské migrační politiky a jejích stále častěji se objevujících hrozivých důsledků musely v šedi naší domácí politiky nutně vyniknout.

K oběma zmíněným zahraničně-politickým událostem se jistě dostaneme, ale co byste vybral z domácí politiky, byť se to svým významem k Brexitu či zvolení Trumpa nedá přirovnat?

V domácí politice byly určitě nejdůležitější událostí podzimní krajské a senátní volby, které v leckterém kraji znamenaly konec oranžovo-rudých koalic ČSSD a KSČM. V mém domovském Středočeském kraji jsme obě tyto strany poslali po osmi letech do zasloužené opozice a od prvních dnů realizujeme s našimi koaličními partnery středopravicovou politiku. Schválili jsme vyrovnaný rozpočet, zrušili jsme populistické rathovské žákovské jízdné a proplácení poplatků za pohotovost, ušetřené peníze pak nasměrovali do potřebných oprav silnic a po levici podfinancovaných středních škol.

Pomalu začínáme dávat dohromady i předlužené krajské nemocnice, které nám socialisté s komunisty přenechali v hospodářsky opravdu katastrofálním stavu. Na centrální, vládní úrovni bohužel i v roce 2016 pokračovalo pomalé, ale o to důslednější ukrajování svobody ve formě EET, majetkových přiznání, zákazů kouření v privátních prostorách, omezování domovní svobody kontrolory kotlů a mohli bychom takto pokračovat dál.

Co říkáte na kritické hlasy, že jste se jako ODS v řadě krajů, včetně vašeho Středočeského kraje, spojili v koalici s hnutím ANO, které na centrální úrovni tolik kritizujete?

Ve Středočeském kraji jsme vytvořili koalici spolu s hnutím ANO, ale také s uskupením STAN a dále se skupinou zastupitelů, kteří kandidovali na kandidátce TOP 09. Pak se sice TOP 09 ve středočeském zastupitelstvu vnitřně rozbila a rozpadla, ale to je věc jiná. Chci tím naznačit, že ve Středočeském kraji vznikla silná koalice, která deklarovala a od prvních chvílí dělá středopravicovou politiku. ODS svým angažmá v této koalici splnila předvolební slib voličům, že ukončí osmiletou vládu KSČM a ČSSD, která kraji škodila. ODS také od první chvíle v této koalici plní své priority, které voličům slíbila.

Jak je plníte?

Vracíme peníze na provoz a opravy našich středních škol, kterým David Rath a jeho socialisté sebrali desítky milionů korun, aby si mohli raději dělat velké kšefty a stavební zakázky ve zdravotnictví. Jako radní pro vzdělávání a sport jsem v prvních týdnech ve funkci dokázal vyjednat a prosadit navýšení rozpočtu kapitoly školství o více jak 70 milionů korun, které chceme využít právě na investice do našich škol. Dáváme, respektive kolega Martin Kupka dává, po komunistech dohromady krajské nemocnice. To jsou jasné a pozitivní kroky, které od nás naši voliči chtějí a které jim přinášíme.

Radost z toho, že ve Středočeském kraji vyhrálo hnutí ANO, samozřejmě nemám, ale koalice s ním je pro občany Středočeského kraje lepší varianta, než pokračování levicové koalice. Voliči nás určitě nevolili v krajských volbách proto, abychom podrželi komunisty se socialisty v krajské vládě, ani proto, abychom s nimi šli do opozice, neplnili náš program a nechali vládnout ANO s ostatními politickými subjekty. Samozřejmě to ale neznamená, že máme-li podobné programové cíle na krajské úrovni, stejně snadno se shodneme na úrovni vládní. Tam vidím daleko více zcela zásadních překážek.

Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš-Zeman a staneme se satelitem Ruska, nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?

Netroufám si tvrdit, že je u nás bezprostředně ohrožena demokracie jako taková. Soustředění politické, ekonomické a mediální moci do jedněch rukou ale normální a zdravé pro liberální typ demokracie není a mávnout nad tím rukou nelze. Skutečnost, že tu máme majitele obří korporace ministrem financí, jeho firma čile obchoduje se státem, je příjemcem státních dodací, z pozice ministra financí a člena vlády má tento člověk zároveň vliv i na podmínky a podnikatelské prostředí svých konkurentů, přístup k citlivým a pro svůj byznys využitelným informacím, to jsou věci nebezpečné. K tomu ještě připočtěme jeho mediální impérium, prostřednictvím něhož si odstřeluje nepohodlné politiky jak ze svého hnutí, tak z konkurenčních stran. To nezakládá dobré podmínky pro férovou politickou soutěž a dlouhodobě to ohrožením pro demokratický stát samozřejmě je. Ale pro nás ostatní včetně ODS platí, že jen fňukáním a stěžováním si na nepřízeň osudu Andreje Babiše neporazíme. Musíme být pro voliče skutečnou a přesvědčivou alternativou.

Prezident Zeman se ale Andreje Babiše očividně nijak neobává, tandem Babiš-Zeman už funguje poměrně úspěšně. Proč?

Sbližování prezidenta Zemana s Andrejem Babišem je dlouhodobé a do očí bijící. Prezident Zeman si tím plní dva cíle najednou. Jednak se snaží před prezidentskými volbami získat na svou stranu šéfa hnutí ANO a eliminovat tak riziko, že Andrej Babiš postaví do voleb silného a pozici Zemana ohrožujícího kandidáta a za druhé si tím Miloš Zeman stále ještě vyřizuje účty se sociální demokracií za nepodporu v prezidentských volbách, ve kterých Miloš Zeman prohrál s prezidentem Václavem Klausem.

Jen se trochu divím, že si Miloš Zeman chce získat sympatie Andreje Babiše až na můj vkus téměř podlézavým způsobem. Od politika jeho formátu bych to nečekal a nevím, zda to může fungovat a imponovat naturelu Andreje Babiše. Ale to je věcí obou pánů. Každopádně si Miloš Zeman musí uvědomit, že sbližováním s Andrejem Babišem bude část svých voličů, kteří ho zejména v druhém kole předchozích prezidentských voleb volili jako menší zlo, ztrácet.

Již jste zmínil dvě převratné a pro mnohé nečekané změny. Jde o Brexit a vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Obě tyto události byly a jsou obrovským povzbuzením pro všechny z nás, kteří ctí a váží si svobody a kteří byli poslední dlouhá léta v naprosté defenzivě vůči nejrůznějším neomarxistům a fundamentalistům hájícím stále hlubší integraci a centralizaci Evropy. Výsledek obou svobodných hlasování uštědřil obrovský políček všem elitářům, kteří nám chtějí diktovat a řídit život z centra, ať už je to pro nás v Evropě Brusel, nebo pro Spojené státy Washington. Obě zmíněná hlasování jsou tedy vítězstvím běžných, normálních lidí nad nafoukanými a od běžných potřeb a zájmů většiny lidí odtrženými politickými elitami. Ale zase si nedělejme iluze, že máme vyhráno a druhá strana nesvobody je poražena. Jak jsme si všichni mohli všimnout, pánové Junckerové dělají, jako by se nechumelilo. Žádná sebereflexe evropských elit se nekoná a kurz evropské politiky se nezměnil ani o milimetr. Bude to ještě boj…

Pokud jde o Trumpa, už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane RexTillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

Především skončí Obamova politika a Obamova vize světa, což není vůbec málo. Nebyla to jen Evropa, která šla v posledních letech cestou neomarxismu, nové levice, či jakkoliv nynější trend ubývání svobody nazveme. Spojené státy s nástupem Baracka Obamy do úřadu v tomto směru převzaly dokonce vůdčí roli. Donald Trump jistě není zárukou „světlých“ zítřků, obávám se, že to není druhý Ronald Reagan, ale je alespoň nadějí, že se stávající zoufalý politický kurz alespoň trochu změní.

Věřím, že se s Donaldem Trumpem do zahraniční politiky Spojených států vrátí více rozumu a že se Spojené státy nebudou pouštět do dobrodružství v nejrůznějších částech světa, která ve finále nevedly k šíření svobody a demokracie, ale k nastolení ještě většího chaosu s důsledky pro celý svět. Co se týče vámi zmiňovaného kandidáta na ministra zahraničí, myslím, že je to zkušený člověk, který bude provádět pragmatickou politiku. Nemyslím si, že bude a priori proruský. Jsem si jistý, že pro něj budou na prvním místě zájmy Spojených států, a tak by to mělo být v normální zemi u každého ministra zahraničí.