Určitě jste slyšel o případu, kdy slavný francouzský herec Alain Delon má dostat v Cannes cenu za celoživotní dílo. Okamžitě se objevily protestní petice aktivistek-feministek, které ho různě nálepkují jako rasistu, homofoba a kdovíco ještě. Do podobného šuplíčku informací patří i zpráva z Barcelony, kde škola vyřadila z knihovny Karkulku a Popelku kvůli údajně špatným genderovým stereotypům. Co těmto zprávám říkáte nejenom jako politik, ale i jako psychiatr?

Pokud takto reagují na Alaina Delona, tak plní svoji povinnost. Jsou za to placení. Jsem toho názoru, že každý má dostat příležitost, aby se znemožnil. Když toho využívají, je to jejich právo.

Co se týče vlastního obsahu, tak myslím, že je to příznak nové doby. Ještě před 50, 100 lety se lidé učili ze zkušeností, a to, co je normální, abstrahovali z běžného lidského chování. Zatímco v posledních desetiletích jsou lidé řízeni převážně ideologiemi. Všechno poměřují vymyšlenými idejemi, které nemusejí mít žádný smysluplný vztah k realitě. To je jejich případ. Je naprosto bizarní vymýšlet další druhy pohlaví. Domnívám se, že jsme v oblasti emancipace nejen pohlaví, ale i z hlediska národnosti, barvy pleti a podobně dospěli velmi daleko. Další snahy o dalším zvýhodňování menšin jsou nadbytečné.

Kardinál Duka v rozhovoru pro Aktuálně.cz mimo jiné uvedl, že v české společnosti menšina utlačuje většinu ve jménu liberální demokracie. Je to tak podle vás?

Tyto pojmy mají natolik proměnlivý obsah, že je těžké říci, co reprezentuje liberální demokracii v současné době. Nemyslím si, že menšiny utlačují většiny, ale že se jim někdy věnuje nepřiměřeně velká pozornost. Zase to vychází z ideologie. Z představy Frankfurtské školy, že společnost utiskuje své členy, zejména menšiny. Je to snaha věnovat se především menšinám a právům lidí a zapomíná se na to, že aby společnost mohla fungovat, tak lidé musejí také přijmout povinnosti, které je vedou k práci pro společnost.

Teď opět otázka možná spíše i na psychiatra, i když s politickým podtextem. Jaká je podle vás mentalita takzvaných elfů, kteří na sociálních sítích nahlašují podle nich nevhodné příspěvky. Je to v něčem podobné s nahlašovači až udavači z dřívějších dob?

Naprosto jednoznačně. Jsou to titíž, kteří hlásili podezření z čarodějnictví. Titíž, kteří byli donášet za Rakouska-Uherska, že se někdo věnuje české vlastenecké činnosti nebo čte evangelickou verzi Bible. Jsou to titíž, kteří udávali za protektorátu sousedy, a jsou to titíž, kteří v době takzvaného reálného socialismu hlásili, že nemá řádně vyvěšené vlajky. Za různých režimů to sice mělo pro lidi různé následky, ale vždy šlo o sebeuspokojení těch nahlašovačů. Byla tam někdy i motivace hmotná, že za to dostali zaplaceno, nebo dostali podíl na zkonfiskovaném majetku či byli placenými informátory. Či tam byla jakási morální podpora, že se třeba přihlásili jako pomocníci Veřejné bezpečnosti.

Jsou to často lidé, kteří tíhnou k tomu bez kritiky akceptovat nějaké společnosti vnucené normy, co je správné. Myslím, že je to případ i těch elfů. Zatím je to úsměvné. Oni se před námi ztrapňují. Mezi sebou se vytahují tím, kolik se jim podařilo zrušit facebookových stránek. Mají radost z toho, že vlastně působí v neprospěch svobody slova. Neboť pod záminkou boje proti nenávisti a lžím jde ve skutečnosti o snahu potlačit svobodu slova, tak jako tomu bylo vždycky. Každý režim má nějaké nepřátele, protože někomu působí újmu. Vždy se najdou tací, kteří proti těmto nepřátelům vystupují, solidarizují se s režimem.