Pane profesore, globalizovaná ekonomika, zdá se, narazila s koronavirovou pandemií na nový problém. Doposud fungující světový dodavatelský řetězec ohrožují uzavírky státních hranic i karanténní omezení v jednotlivých zemích. Ve státech, které dnes nyní nutně potřebují některé výrobky, například plicní ventilátory či zdravotnické ochranné pomůcky, se lamentuje nad tím, proč se dříve tato i jiná výroba „outsourcovala“ do ciziny. Jaký je váš pohled, byla to chyba? Odhalila nám pandemie doposud netušené problémy dnešního uspořádání?

Chyba to nebyla, nýbrž volba. Vždy bylo všem známo, že globalizace má pozitivní, ale také negativní rysy. Jeden z těch negativních rysů je právě odklon od národní soběstačnosti a od ekonomické a politické suverenity. Ukazuje se, že strategická odvětví nejsou jen energetická nebo vojensko-průmyslová, ale že jde také o odvětví, jako je zemědělství, potravinářství a produkce medicínského a lékařského materiálu. Pandemie nám ukazuje rizikovost využívání hlavní výhody globalizace v podobě levné pracovní síly, kdekoli na světě. Tento úsudek povede k návratu nemalé části výroby z Asie do Evropy. Důsledkem toho budou vyšší náklady a potažmo dražší ceny. Alternativou k tomuto scénáři je důraz na regionální ekonomiku v rámci mezinárodních vztahů a rozvoj robotů a umělé inteligence, což bude vyžadovat nemalé investice.

Už nyní dochází k hledání viníků ekonomického propadu a polemizuje se nad tím, kdo a co škodí české ekonomice. Opět se tak oživilo téma dividend a zisků zahraničních společností, které jsou z Česka odlévány do ciziny. Otevře se podle vás v nadcházejících měsících otázka většího zdaňování nadnárodních korporací?

Tato záležitost se dostala do popředí zejména v Evropě, kde některé nadnárodní podniky s aktivitami po celé Evropě platí daně téměř výhradně v zemích, kde se nachází jejich evropské ústředí. Často jsou to menší země s nízkými daněmi, jako je Irsko a Nizozemsko. V mnoha případech byly tyto země obviněny z daňového zvýhodnění nadnárodních podniků. Průzkumy dokládají, že nadnárodní společnosti přesouvají 40 % svých výdělků do daňových rájů. Je evidentní, že zatímco běžní občané a malé společnosti platí daně v reálné výši, mnoho nadnárodních společností se daním vyhýbá. Proto pokládám za naléhavé provést změny v mezinárodních daňových pravidlech, které by zemím zajistily větší pravomoci při zdaňování nadnárodních společností, zejména technologických gigantů, jaké jsou Google, Apple či Facebook.

Otázka odlivu zisků je pro Českou republiku zásadní. V posledních letech zahraniční firmy dávají stále menší část jejich výdělku do investic a na mzdy. Dividendy jsou mnohem vyšší než reinvestice. Souvisí to především se špatnou pozicí naší ekonomiky v rámci mezinárodních výrobních řetězců. Vyrábíme meziprodukty, nejsme ani iniciátoři výroby, ani prodejci konečného produktu. Nerealizujeme největší část přidané hodnoty vyrobeného produktu. Proto musíme provést systematické přeměny celé ekonomiky. Musíme se posunout od ekonomiky výroby meziproduktů k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, jinak se z toho nevymaníme.