Jaké mohly být hlavní příčiny Trumpova vítězství, navíc poměrně přesvědčivým způsobem?

To je otázka za milion. Nebo dokonce za mnoho milionů, podíváme-li se na to z hlediska dnešních voleb v tzv. demokratických státech, mezi které počítáme i Spojené státy americké. Tam se původně demokratické volby vymyšlené ve starém Řecku přetavily částečné do cirkusových představení a částečně do boje mezi silnými kapitálovými skupinami a mediálními šíbry. Ti nabízejí a prodávají funkce prezidentů stejně tak jako různé typy dámských vložek anebo automobilů. Jakže to říkal Bill Clinton: „Je to o penězích, blbečku.“ Ovšem naštěstí úplně ne. Kdyby to bylo jen o penězích, bylo by to moc jednoduché. A vyšlo by to Harrisové a demokratům. Ale nevyšlo. Proč?

Nejprve je nutno si uvědomit základní fakta. Že se společnost opět po nějaké době zásadně mění. Jak to známe z historie. Když končila doba, kdy základ moci a kapitálu byla zemědělská půda a schopnost vypěstovat produkci, která by zajišťovala, aby obyvatelé netrpěli hladomorem, následovala logicky doba, kdy základem moci a síly byl průmysl. To vedlo k základním změnám ve společnosti. Vesnice se vylidňovaly a vznikal proletariát, který měl jiné zájmy a jiné požadavky než jejich vesničtí rodiče. S průmyslem přišla věda či můžeme říci, že s vědou přišel průmysl, věda a průmysl také odstranily tisíciletou neochvějnou víru v boha a přinesly individualismus. Ve velice hrubě zjednodušeném výkladu můžeme říci, že se objevil socialismus. A to jak ve formě nacionálního socialismu (vrcholný stav bylo Německo), tak internacionálního socialismu, jehož představitelem byl bolševismus a Sovětský svaz. Dvě světové války byly součástí této změny.

V nynější době, v době nástupu IT, mizí miliony pracovních míst dělníků v průmyslových odvětvích a vzniká jakási nová třída. Vzdělanějších, ale to neznamená lepších anebo chytřejších lidí. Její představitelé jsou spíše lační po moci a hlavně jsou hamižní. To dokládá výzkum ekonomické nerovnosti mezi státy a příčin jejího dlouhodobého přetrvávání, za nějž získala letos trojice amerických ekonomů Nobelovu cenu za ekonomii a který odhaluje neuvěřitelný nárůst příjmů takzvaných „manažerů“ a úzké skupiny miliardářů.

Přestože Trumpovo vítězství bylo nakonec jednoznačnější, než se dalo předpokládat, v kampani se nedalo přehlédnout hluboké rozdělení společnosti. Co mezi jejími členy tu názorovou dělicí čáru představuje?