V České republice se podle vás u příležitosti 75 let od konce druhé světové války objevují mnohé mýty a polopravdy. Jaké?

Mýtus je něco, co se zakládá na reálné pravdě, ale má rovněž nádech mysticismu. Tedy určitého transcendentna. Je to něco, co se v minulosti událo, ale dnes je upraveno tak, aby vše vyhovovalo současným ideologickým nebo politickým postojům. V našich podmínkách jsem identifikoval dva takové mýty. První se týká vlasovců, a druhý maršála Koněva.

Pokud jde o vlasovce, tak se vede mýtus, že nebýt jich, tak by Praha byla zničena. Jenže to není pravda. Nikdo nerozporuje, že se částečně podíleli na Pražském povstání, ale nic to nemění na tom, že to byli zrádci, kteří zradili svoji vlast – Sovětský svaz. Jejich účast na povstání je chvályhodná, ale nijak nemůže ospravedlnit jejich zradu, které se dopustili. Navíc když si uvědomíme, že vlasovci ve své podstatě utíkali před postupujícími Sověty do náruče západním spojeneckým vojskům, kde jim žádné nebezpečí relativně nehrozilo. Byli si totiž vědomi, že doma by je čekal trest nejvyšší – tedy trest smrti za zradu. Z toho plyne, že vlasovci se podílem na Pražském povstání chtěli vyvinit z věcí, které po boku Hitlera prováděli, a chtěli se tak zalíbit západním spojencům. Jenže i západní spojenci si byli vědomi, že jsou to zrádci jejich spojence, a proto, i když padli do jejich zajetí, tak byli vydání do Sovětského svazu.