Když jsme se bavili na podzim o ČSSD, říkal jste, „je konec“, a když takhle budou pokračovat, budou útočit na deset procent odspodu. Od té doby, posunul se nějak váš názor nebo procenta, na která podle vás budou za chvíli sociální demokraté útočit?

Použil bych starobylý vtip, ale pro tuhle situaci je celkem výstižný. Když jsme spolu tehdy mluvili, ČSSD stála na pokraji propasti, a dnes je v situaci, kdy se chystá učinit rozhodný krok vpřed.

Vidíte situaci jednoznačně, je přesto možné, že by se na sjezdu vyvinula situace tak, že strach o to, jak strana dopadne, bude větší než strach o vlastní pozice? Jak by mohli straníci ventilovat tento rozpor, že třeba Sobotka nedostane tak silný mandát, přijde překvapivý výběr místopředsedů nebo se objeví nějaká rezoluce, co se týká podpory prezidenta?

Bohužel mám s touto situací osobní zkušenost. Myslím, že něco téměř identického se odehrávalo v ODS asi před deseti lety. Samozřejmě nemůžu věštit, jak to dopadne v ČSSD, to se neopovažuji. Jen budu říkat, že situace je stejná, jako byla tehdy v ODS, veškeré příznaky jsou tytéž, to znamená opuštění voličů, programů, bezradnost vedení, dominující ekonomické zájmy velké části vysoce postavených funkcionářů. A když je to stejné, tak je velice pravděpodobné, že se to v ČSSD bude vyvíjet velice podobně jako tehdy v ODS. A teď jsem u toho, co vidím před očima. Vidím před očima sjezd sociální demokracie, kde chodí spousta vyděšených lidí, kteří nemohou uvěřit tomu, že to, co bylo, už není, a vlastně ani nechtějí pochopit, čím to způsobili, protože by si museli být ochotní připustit, že jsou za to spoluodpovědní. A to je snad nejtěžší věc, uvědomit si, že jsme něco udělali špatně. Nastává něco, co bych přirovnal ke stádu vyděšených ovcí, které se bojí pohnout, a velice pravděpodobně raději, než by udělaly něco, čím by katastrofu mohly zmírnit, nebo dokonce odvrátit, se semknou. Vyděšené stádo se semkne a spáchá hromadnou sebevraždu, to znamená neudělá nic. Já myslím, že předseda Sobotka v čele ČSSD přečká, protože delegáti nejsou schopní se pohnout. Jediné, k čemu si myslím, že se odhodlají, je, že hned po zvolení Sobotky předsedou zvolí někoho, kdo je jeho zjevným oponentem nebo případným nástupcem do role druhého muže sociální demokracie. Ale to je samozřejmě před volebním fiaskem zachránit nemůže.  

Na sjezdu ČSSD bude Bohuslavu Sobotkovi stačit ke zvolení předsedou nadpoloviční většina, nikdo proti němu kandidovat nebude, i Jiří Zimola dává najevo, že žádnou rebelii proti němu nechystá. Vypadá to, že se možná ČSSD smířila se současným stavem a třeba jí to tak stačí. Co je podle vás hlavním důvodem toho, že ČSSD klesají preference a odcházejí nejen voliči, ale i straníci?

Hlavní problém je v tom, že se neúspěšně pokusili přeorientovat se na jiného voliče. Kroky ČSSD v této vládě jsou opuštěním voličů a ty, na které vsadili, nezískali. I to je identické s ODS. Také ODS si myslela, že přestože slibovala snižování daní, tak je může zvyšovat, a že podporu najde někde jinde. To podle mého názoru, kromě dalších faktorů jako nepochybná osobní selhání některých představitelů, vedlo k situaci, ve které se ODS do dneška plácá.

Takže si myslíte, že selhali v plnění programu. Některé záměry ale zrealizovali, neplatíme u lékaře, ČSSD zvyšuje mzdy státním zaměstnancům… Přicházejí stále s různými návrhy, aktuální zákon o sociálním bydlení, progresivní zdanění…

Na to vám řeknu námitku, kterou dokonce pan Sobotka použil vůči ODS a teď bude úspěšně použita proti němu: to už jste nám, pane předsedo, jednou říkali a slibovali, ale neudělali jste to, a jestli to teď znovu říkáte a slibujete, běžte s tím do háje. Měli jste to udělat. Že dramaticky něco teď oznamujete, to už je poté, co jste prokázali, podfuk.

Řeknu vám příklad, který mě teď napadá. Jedním z hlavních témat, kterým ČSSD oslovovala voliče, bylo, že se vymezovala proti církevním restitucím. Zcela zásadně. A myslím si, že tehdy padala slova: my, až budeme moct, tak to napravíme. A co se stalo? Ti, kteří chtěli naplňovat program, byli vytlačeni z významnějších pozic v sociální demokracii, dokonce bych řekl, že z nich byli učiněni rebelové. Mně se ta situace popisuje velmi snadno. Je rebel v politické straně ten, kdo říká, že se má splnit to, s čím jsem vyhrál volby? To je rebelství? To jsme už opravdu v blázinci. Vůbec nemluvím o tom, co je dobře a co špatně. Ale byl to jeden ze dvou nebo ze tří klíčových volebních slibů? Byl. Ti, kdo se pokusili něco udělat, byli označeni za rebely, někdo byl zlikvidován, jiný pracuje skoro v ilegalitě. A teď bude někdo opakovat sliby staré čtyři roky?

Dá se sázet na leccos, ale že by si čtyři roky lidé nepamatovali, co se stalo s tímto volebním slibem? Nakonec se nestalo nic. Předseda Sobotka a jeho okolí se tváří, že snad nic takového nikomu ani neslíbili. To je přesně stejná diagnóza jako v ODS. Nalákáte někoho na program, slíbíte, že snížíte daně, a pak jakoby nic. A pak to ani nekomentujete. Kdyby ti lidé našli alespoň sílu říct: zjistili jsme, že to nejde, proto a proto, my bychom sice rádi, omlouváme se, bohužel to neumíme, nemůžeme z nějakých důvodů splnit. To by ještě trošku pro některé lidi znamenalo: no, my jsme vás sice kvůli tomu volili, ale co se dá dělat. A pár by jich zbylo. Ale když to uděláte způsobem: vůbec si nepamatuji, co jsem vám říkal, to nějací rebelové říkali, zapomeňte na to, sice jsme na tom vyhráli volby, ale nechceme s tím mít nic společného, vlezte nám na záda, o tom ani už mluvit nebudeme? Pak je samozřejmě sociální demokracie přesně tam, co ODS. Přemýšlím nad tím, jak to slušně nazvat… Ztráta důvěry.     

A uvedu ještě jiný příklad. Co znamená pro voliče, když veřejně vystoupí předseda vlády a o svém místopředsedovi a ministrovi financí řekne… Já to přeformuluji, protože se mi nechce používat to slovo… Že ošulil, podvedl stát. Dejte si tam, jaké slovo chcete. Přece když něco takového předseda vlády řekne, tak bych si myslel, že ještě ten den musí navštívit prezidenta republiky a dát návrh na jeho odvolání. Je to svérázné odůvodnění, ale přece člověk, který obelhává stát, nemůže být ministrem financí. To přece není možné. A pan premiér se tváří, že nic. Kdo může pak věřit, že tento člověk někdy něco vyřeší? Jsou dvě varianty, které bych pochopil: Neříká nic a nic nedělá, blbý, ale berem na vědomí. Říká a jde ho odvolat. Ale varianta, že říká o svém ministrovi financí, že šulí stát, a nedělá nic? No to je deklarace neschopnosti, slabosti, nedůvěryhodnosti. Dokonce bych řekl, že nechápu, že mohou být ještě nějací voliči sociální demokracie. To musejí být nadšenci.