Stále bojujete za zachování práv občanů v oblasti legálních zbraní, i když každý členský stát Evropské unie musel do svého právního řádu do letošního 14. září implementovat směrnici, která jde proti nim. Navíc vám vítr z plachet vzal loni v prosinci Senát, který neschválil novelu ústavního zákona o bezpečnosti, kterou jste tolik prosazovali. Co si od svého snažení a petic můžete ještě slibovat?

Nejprve bych to trochu zrekapituloval. Minulý rok v létě prošel Sněmovnou naprostou většinou napříč politickým spektrem zmíněný návrh změny Ústavního zákona. Ta mohla nejen průběžně prověřované držitele zbrojních průkazů, ale rapidně zvýšit šance uchránit slušné české občany před důsledky naprosto nesmyslných bruselských zákazů. Přitom nyní, kdy se může bezpečnostní situace v Evropě zásadně změnit, máme pouze zhruba dvacet tisíc lidí v armádě a asi třicet tisíc u policie. To jsou rezervy, které by se v mimořádných situacích mohly velmi rychle vyčerpat. Myšlenka je inspirována systémy ve Finsku i Švýcarsku, tedy využít vlastníky zbrojních průkazů, zdravotně způsobilé, průběžně prověřované, pro zvládání bezpečnostní ožehavé situace větších rozměrů nebo dokonce k ochraně vlasti. Když by bylo možné doslova přes noc, doslova lusknutím prstu vydupat ze země takto obrovské rezervy dalších desetitisíců či statisíců prověřených lidí, bylo by to pro naši budoucí bezpečnost určitě přínosem. O to tam šlo. Bohužel, senátoři, z nichž někteří ještě ráno v den hlasování slibovali, že budou pro tuto změnu ústavního zákona hlasovat, podrazili slušné občany, majitele zbrojních průkazů, a buď hlasovali neočekávaně proti, nebo se zdrželi. Proto asi o pět hlasů tento návrh v Senátu neprošel, ačkoli mohl nejen uchránit práva a majetky pomocí našich občanů, ale i významně zvýšit možnost alternativního nasazení těchto sil v nějaké opravdu prekérní situaci, kterou do budoucna nemůžeme, bohužel, vyloučit. Ať už by šlo o obrovské záplavy, blackout nebo ozbrojené ohrožení naší země či nějaké významné bezpečnostní problémy uvnitř státu.