Podle Českého statistického úřadu je inflace 4,1 %. Je to problém, nebo se vlastně nic neděje?

Samozřejmě, že se děje! Ceny stoupají, jsou ohroženy i úspory. Míra inflace je nyní nejvyšší za posledních třináct let. Zvykli jsme si žít v prostředí relativně mírného zdražování a úplně jsme zapomněli, co znamená, když ceny skokově rostou. Vždyť ještě loni nám centrální bankéři i mnozí politici naopak tvrdili, že ceny budou klesat. Dělali všechno pro to, aby se začalo zdražovat.

Proč jim vadilo, že by ceny klesaly a my si tak mohli koupit více?

Tvrdili zcela nesmyslně, že když budou ceny klesat, přestaneme my, zákazníci, nakupovat. Mysleli si, že budeme vyčkávat, až ceny klesnou ještě více. A to je hloupost. Můžeme pár měsíců vyčkávat s nákupem nového mobilu nebo auta, ale neodložíme nákup rohlíků nebo mléka jen proto, že za rok možná budou levnější. Skutečné důvody byly v něčem úplně jiném.

V čem?

Na zdražování přece nejvíce vydělávají dlužníci. Představte si, že dlužíte tři sta korun, když stojí chleba 30 Kč. Než peníze vrátíte, chleba zdraží na 50 korun. Jinými slovy, i když vrátíte celé dlužné tři stovky, ve skutečnosti jste si půjčili deset bochníků - ale vracíte jenom šest. Dlužník na zdražování vydělává, věřitel prodělává. A největším dlužníkem v naší zemi je náš stát. A věřitelem občan.

Takže zadlužené vládě inflace, a s ní spojené zdražování, vyhovuje?

Samozřejmě! Inflace je jedním ze způsobů, jak vláda přenese na občany splátku dluhů, které nadělala. Důsledky vládního dluhu tak dopadají nejhůře na ty nejchudší, především na důchodce, kteří musí mnohdy vystačit s malým důchodem. A navíc jim tak vláda ukrajuje z celoživotních úspor.

Kdo za to může?

Částečně centrální banka, která od roku 2013 dělala všechno pro to, aby ceny rostly. Znehodnocovala korunu a na úkor občanů tak podporovala úzkou skupinu exportních firem, které navíc mnohdy nejsou v českých rukou. Výsledky práce našich lidí tak končily na účtech v cizině. V poslední době však největší podíl viny nese vláda. Poté, co kvůli covidu zavřela ekonomiku a zastavila výrobu, začala rozdávat peníze, aby lidé neprotestovali a smířili se s domácím vězením. Na covidová opatření politici dali přes 550 miliard, naše výroba však klesala nejvíce v celé historii. Peníze, které vláda štědře rozdávala občanům, tak nebyly nic jiného než jen bezcenné, ničím nepodložené papírky.