Bývalý předseda francouzské vlády François Fillon napsal před několika dny otevřený dopis prezidentu Hollandovi, v němž požaduje uskutečnění reforem, jinak Francii postihne zbídačení a úpadek. Podle expremiéra prezidentovy snahy zachránit Řecko dočasně zastínily hospodářské, sociální a finanční selhání Francie. Je situace ve Francii opravdu tak vážná, jak Fillon avizuje?
Opravdu je dost vážná. Především se nepodařilo nastartovat ekonomiku, pořád přibývají nezaměstnaní, daně jsou stále vysoké, ale přesto nenaplňují státní pokladnu tak, jak by si to vláda představovala. Je však třeba také říci, že reformy, po kterých volá bývalý premiér, mohl sám už v minulosti uskutečnit, když stál v čele vlády. Ale ani Sarkozy, ani Fillon se neodvažovali realizovat důkladné a tvrdé reformy, po nichž teď expremiér volá. Samozřejmě Francie důkladné reformy potřebuje, protože její hospodářství je ve špatné kondici. Dnes nemůže konkurovat nejen Německu, ale v některých průmyslových odvětvích dokonce ani Španělsku či Itálii. Není konkurenční v oblasti mezd a nákladů práce, takže k reformám musí určitě dojít. Ale nebude to jednoduché.
Za největší problémy Francie bývají považovány byrokracie, Vámi zmiňované vysoké daně a extrémně nákladný sociální stát. Existuje i politická vůle něco z toho změnit?
O tom, že u některých politiků existuje, svědčí ten Fillonův dopis. Opravdu si někteří uvědomují, že jsou nutné reformy, že se musí snížit daně, které jsou už extrémně vysoké a lidi demotivují. Takový sociální stát se nedá dál udržovat. Ale ve společnosti je obrovská rezistence a žádná skupina lidí nebo profesí nechce začít u sebe. Přitom když se Francouzů v průzkumech ptají, tak jsou všichni pro, že se stát musí reformovat. To, že nikdo nechce začít u sebe, bylo vidět nedávno, když se měly uvolnit podmínky u některých profesí, které byly hodně protežované, třeba možnost stát se notářem a podobně. Od těchto profesí se zvedla vlna odporu, i když to jsou profese, které mají dost velkou protekci, ale žádnou konkurenci, takže jejich ceny jsou vysoké. Teoreticky Francouzi uznávají nezbytnost reformovat, ale v praxi to u sebe nechtějí připustit.
Co si myslíte o řešení, ke kterému nakonec pod tlakem evropských věřitelů muselo přistoupit dluhy sužované Řecko?
Pro Řecko tahle dohoda zní opravdu jako diktát, navíc nic neřešící a jen stále oddalující problémy. Jednoho dne, jak řekl už pan Schäuble, by bylo lepší, kdyby Řecko opustilo eurozónu. Protože jeho ekonomika nemá na to, aby v eurozóně zůstala, to je jasné. Do dvou, tří let se bude stejně muset krize Řecka řešit znovu.
Při dohadování, jak s Řeckem dál, nakonec zvítězil tvrdý postoj Německa nad přece jen větší vstřícností jižních zemí. Nemůže to mít do budoucna negativní vliv na soudržnost Evropské unie?
To je druhá strana mince. Je to obrovský precedens pro Evropu a další státy, které se v budoucnu mohou nacházet ve stejné nebo podobně těžké finanční situaci. Pak bude velmi obtížné proti Německu a severským státům něco měkčího prosadit. Podle mě to musí být dost vážný alarm pro Španělsko, Portugalsko, Itálii, ale i Francii, že se jim jednou bude velice těžko vyjednávat s Německem, když půjde do tuhého. Podle mě je to velmi důležitý moment. Uvidíme, jak se z toho Evropa dostane, ale je to špatný signál pro její budoucnost, jak jsme ji znali posledních padesát let. To, že se tentokrát rozhodlo formou diktátu za jiný stát, co má dělat a jak to má dělat, je velmi vážná situace pro Evropu.
Události kolem Řecka na několik týdnů zastínily problém Evropské unie s migranty. Jaká je ve Francii atmosféra vůči jejich přijímání ve srovnání s tím, jak jste ji vnímal v České republice před svým odjezdem domů na dovolenou?
V západní Evropě je přístup otevřenější než v České republice nebo na pár výjimek v jiných zemích střední a východní Evropy. Tam se většinou situace hodně dramatizuje, hovoří se o přívalu migrantů, přestože ve skutečnosti jde jen o zanedbatelné procento obyvatelstva celé Evropy, co do ní v poslední době přichází. Takže nějakému přívalu, nebo jak se dokonce říká invazi, jsme na hony vzdáleni. Vždy mě v Česku trochu šokuje až rasistický přístup skoro ve všech médiích, a to, že v nich zaznívají pořád dokola stejné věty. Třeba že se imigranti nechtějí nebo nemohou integrovat, což není pravda. Přece když emigrují, tak se chtějí nějakým způsobem usadit a uspět ve svém novém životě, tak se určitě přizpůsobí pravidlům země, v níž chtějí zůstat. Něco jiného je, jak kvůli diskriminačnímu a rasistickému přístupu v některých státech reagují druhé a třetí generace původních přistěhovalců z arabských států, jak vidíme v některých státech, například právě ve Francii. Ale stejně to je zanedbatelná menšina, protože většina lidí na celém světě si přeje podobné věci: mít práci, mít kde spát, mít dům, najíst se, žít slušně, mít dobře vychované děti. Všichni přece touží po stejných hodnotách, proto nevidím důvod, proč by se nemohli integrovat. Zvlášť když se ti lidé, kteří se teď dostávají do Evropy, vydávají po takových cestách, po nichž by dnes už určitě žádný Evropan nešel, protože žije v takovém komfortním světě, že by se neodvážil podstoupit takové cesty a trable. Naopak je tu možnost dát jim šanci, aby obohatili naše společnosti svým elánem a velkou vůlí uspět.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník