Ministerstvo obrany zadalo zakázku za 52 miliard korun na bojová vozidla pěchoty. Ihned se objevila podezření kolem zadání: krátký text, vyřazení některých výrobců, počet osádky a tak dále. Nesrovnalosti přinesl například server iDNES.cz. Jak se na celou zakázku díváte vy?

Připravovaný nákup bojových vozidel pěchoty je největší zakázkou na Ministerstvu obrany. Bude to stát více než kolové transportéry Pandur, a dokonce i více, než jsme dosud zaplatili za pronájem nadzvukových letadel Gripen. Nelze se divit, že se ihned v médiích objevily články zpochybňující celý tendr. Já se na tuto zakázku dívám realisticky. Ať se koupí od kteréhokoliv z uchazečů, nekoupí se špatně. Nejhorší, co nás může potkat, když se nepořídí nic.

A co osádková věž vozu, kterou Česko požaduje? V jiných armádách prý ale chtějí věž vozidla bez osádky s tím, že ji ovládají dálkově. Tato podmínka prý vyřadila favorita soutěže. Jiné zase počet míst pro osádku ve vozidlech. Jak vysvětlit laikům, co je lepší? Jak se v tom orientovat?

Jsou lepší kontaktní čočky, nebo brýle? Obojí splní svůj účel, kontaktní čočky jsou modernější, ale ne každý si na ně zvykne. Stejné je to s typem věže vojenského vozidla. To, že se vyrábí a používají oba typy, znamená, že ani jeden z nich není špatný. Z čistě technického pohledu se jeví lépe bezosádková věž. Ale měl jsem možnost bavit se s vojáky, kteří prošli řadou zahraničních misí a dostali se do skutečných bojů. Ti dávají přednost osádkové věži, která jim umožňuje rychleji reagovat na bojovou situaci. Sází více na intuici a bojové zkušenosti než na bezpečnost střelby takzvaně přes knipl z úkrytu vozidla.

Druhou otázkou je počet míst pro osádku vozidel. Jsou operace, do kterých je potřeba vyslat navíc některé specialisty. Máme opravdu malou armádu a peníze, které stát na vlastní obranu vynakládá, neumožňují pro tyto specialisty pořídit speciální doprovodná vozidla. Z tohoto pohledu je požadavek armády, aby kromě mechanizovaného družstva byla bojová vozidla schopna přepravit dva vojáky navíc, rozumný a odůvodnitelný. Technické specifikace připravuje generální štáb a jeho náčelník, armádní generál Aleš Opata, má dostatečnou autoritu a důvěru na to, aby si tyto požadavky uměl obhájit.

Vybereme tímto způsobem vozidla, která nejvíce vyhovují potřebám české armády?

Kdo jiný by měl vědět, co armáda potřebuje, než samotná armáda? Obranný průmysl může být rádce a seznamovat vojáky s novinkami a světovými trendy, či technologickými možnostmi. Nakonec i jeden z důležitých dokumentů Severoatlantické aliance předpokládá, že tomu tak bude. Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu v nedávné minulosti spolupořádala řadu technických a technologických dnů. Zde výrobci měli možnost seznámit vojáky s novinkami a technickými trendy a získat zpětnou vazbu. Vývojáři a konstruktéři se seznamovali se zkušenostmi konečných uživatelů, vojáků od útvarů. Pořádání takovýchto setkání je jedinou cestou, jak zajistit, aby česká armáda dostala to, co jí bude nejvíce vyhovovat. A nejde jen o bojová vozidla pěchoty.

Na internetových stránkách Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky se píše: „Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) ohlídá zapojení českého průmyslu do rekordní zakázky na nová bojová vozidla pěchoty pro Armádu ČR a dalších vyzbrojovacích projektů, které Ministerstvo obrany chystá.“ Jak to ohlídání bude vypadat?

Role domácího obranného průmyslu přes zabezpečování obranyschopnosti vlastní země roste s narůstajícím napětím a vrcholí v době ohrožení státu či během válečného stavu. V té době přestávají platit mezinárodní smlouvy a každý stát se stará především o sebe a tomu podřizuje i domácí průmysl. Bude-li mít naše armáda ve výzbroji zahraniční výrobek, pak fungování této techniky bude schopen zajistit pouze český podnik. Čím větší podíl českého průmyslu bude na výrobě bojových vozidel pěchoty, tím větší bude schopnost státu zajistit bojeschopnost této techniky i v době krize. V roce 1919 musely československé jednotky ustoupit před maďarským vojskem a vydat jim velkou část Slovenska, protože našim vojákům došly náboje. Tehdejší vláda se z této porážky poučila a zřídila několik nových výrobců munice, kteří fungují dodnes. Naším úkolem je udržet jejich vysokou technologickou úroveň a výrobní schopnost, aby taková situace v budoucnu nenastala. A právě tlak Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky na potenciální zahraniční dodavatele vojenské techniky tomu významně napomůže.