„Všichni čeští politici, co mluví o migraci, by měli někdy odjet do Afriky si promluvit s tamními politiky...,“ uvedl jste na Facebooku. Sám jste tam před pár dny odjel a na západní Sahaře se zúčastnil debaty s politiky, vědci a novináři. K tomu jste v té době napsal: „Dnešní diskuse na téma migrace s politiky, vědci a novináři byla asi emocionálně nejvíce vyhrocená diskuse, kterou jsem na toto téma absolvoval.“ Prozradil jste, že navrhujete v Evropském parlamentu zmenšit množství projektů v Africe a soustředit se na jejich efektivitu. „Afrika si dokáže řadu problémů vyřešit sama, když s ní budeme sdílet know-how a technologie,“ domníváte se. Ale také přiznáváte, že se některá vaše slova africkým politikům nelíbila a tvrdě se do vás pustili. Co jim vadilo?

Prvně bych rád řekl, že je velmi důležité, aby čeští politici začali do Afriky jezdit a seznamovat se s tamními problémy. Lépe se nám tady bude pak o možných rizicích a případných řešeních diskutovat. Co se týká diskuse na fóru, tak řada z přítomných začala říkat, že Evropa je odpovědná za to, jak dnes Afrika vypadá, a druhá část začala s tím, že málo pomáháme. Osobně jsem ale řekl, že řešení problémů migrace z Afriky není to, že přijmeme všechny, ale to, že lidé zůstanou doma a udělají Afriku lepší. Pokud někdo utíká z Afriky, je to mnohdy z důvodu, že se řada problémů odsouvá nebo neřeší. Do Afriky proudí velké množství fondů a peněz, ale je problém, že se jich hodně ztratí. Mnoho politiků z Afriky jsou nejbohatší lidé na světě, přestože v jejich zemích lidé trpí hladem. A když to někdo pojmenuje, tak se zlobí, ale je to pravda. A myslím, že je čas přestat být korektní a říkat to na plná ústa. Jinak se to nezmění. 

Hovořil jste tam také o nutnosti společného boje proti převaděčům a klimatickým změnám, kdy v řadě států Afriky dochází voda. Oba tyto úkoly jsou náročné, ale mluví se o nich už dlouho. Jsou výsledky či alespoň snaha je vyřešit dostatečná?

Boj proti převaděčům má první výsledky. Například zásahy policistů v Maroku, Egyptě, Tunisku a nejnověji v Libyi dávají tušit, že se situace začíná pomalu stabilizovat. Ale čeká nás dlouhá cesta. Například nyní v boji proti bojovníkům Islámského státu, kteří se přesouvají ze Sýrie do Afriky a tam se snaží radikalizovat místní obyvatele. A voda v těchto oblastech má klíčovou roli.  Především subsaharská Afrika a jih Afriky se začíná s nedostatkem vody vážně potýkat. V řadě států vysychají vodní zdroje nebo se výrazně zmenšila frekvence dešťů. A je proto potřeba diskutovat s těmito státy, jaké ony přinesou a vymyslí řešení. Ta existují například v Izraeli nebo v Maroku. Evropská unie to za ně nemůže vymyslet.

Také jste zmínil, že nemůžeme Africe jen posílat peníze. Afrika sama musí bojovat podle vás s korupcí a s extremisty. Po těchto slovech vám přítomní zatleskali. Jistě se v rámci svých možností snaží. Ale je toho současná Afrika schopná natolik, aby měla výraznější výsledky? Když s tím má – a to si přiznejme – problémy i mnohem bohatší Evropa... A přidám možná ještě větší problém, který je naopak přesně opačný oproti Evropě – příliš vysoká porodnost. Země pak nejsou schopny tolik lidí uživit... Navíc ti nejvíce kvalifikovaní lidé odcházejí do vyspělejších zemí, například do Evropy. Problémů prostě plno a nijak malých...

V souvislosti se situací v Africe se určitě musíme zamyslet i nad zmíněnou tamní populační explozí. Ta je neudržitelná. Vysoká porodnost spojená s chudobou a absencí vzdělání a lékařské péče je jeden z obrovských problémů v řadě afrických států. V řadě států to politici neumí, nebo spíše nechtějí řešit. Nelze je ale finančně podporovat, posílat tam peníze a potraviny a mlčet o skutečných problémech Afriky. Osobně se mi líbí marocký přístup. Ví, že hodně věcí tam není ideálních, ale snaží se je změnit. A je obdivuhodné, kolik věcí se zde podařilo. Například lékařská péče jde výrazně nahoru nebo v prevenci HIV udělali výbornou práci. 

Nakolik si za tyto problémy Afričané mohou sami a nakolik na nich má podíl i Evropa?

Určitě je nesmysl dnes opakovat, že Evropa může za všechny současné problémy Afriky. A to jsem tam i opakovaně řekl. V řadě států nejsou tamní politici schopni se na čemkoliv shodnout a navíc smysluplně vládnout. Za to nemůže Evropa ani EU, ale za to mohou konkrétní lidi. Ale osobně bych nevolil cestu kritiky, ale cestu otevřeného dialogu dvou rovnocenných partnerů. Podle mě je to nejlepší cesta, jak poměry v Africe změnit. 

Nabízíte dle vlastních slov spolupráci mezi Evropou a Afrikou. Jak vlastně tato spolupráce doposud funguje?

S některými státy jako s Marokem, Egyptem, Alžírskem nebo Tuniskem funguje relativně dobře. Podobně bychom to měli nastavit i s dalšími státy. V řadě dalších států ale bohužel panuje politická nestabilita a konflikty zamezují tomu, aby tato spolupráce efektivně fungovala v celé Africe. Osobně se přikláním k podmínění finanční pomoci nutností reforem s tím, že EU zde nebude vyvážet demokracii, ale bude podporovat například reformy týkající se například státní správy. Jinak se ve většině států nic nestane.

Určitě se setkáváte s názory, jaký tato případná pomoc africkým zemím má smysl, zda bychom se neměli zabývat raději svými problémy, kterých máme také dost. Co na ně odpovídáte?

Pokud nebudeme řešit problémy v afrických zemích, přesunou se tyto problémy skrze migraci do Evropské unie. A to přeci nikdo nechce. Jsem přesvědčen o tom, že každé euro, které tam dáme efektivně do pomoci, se dá vyvážit padesáti eury, které bychom museli zaplatit v případě, že bychom ten problém řešili až u nás. Proto upřednostňuji řešení problémů tam, kde vznikají.