Pane režisére, vy jste mezi těmi, kteří získali v sobotu od pana prezidenta ocenění. Jaké jste měl pocity, když se vám před slavnostním ceremoniálem z Hradu ozvali?

Samozřejmě mě to potěšilo, jako každého, komu se takové pocty dostalo. Přece jen je to nejvyšší ocenění, kterého se u nás může jednotlivci dostat. Velká čest, radost, ale i vzpruha a impulz do další práce. Zároveň pocit zadostiučinění, co se mé osoby a práce týče. Poděkoval jsem a zároveň i poprosil, že bych byl nejšťastnější, kdyby raději cenu udělili mému velkému vzoru, skvělému člověku a umělci panu režisérovi Františku Filipovi, který si ji už dávno zasloužil. Bez jeho skvělých filmů a seriálů by byl archiv České televize poloprázdný a český divák velmi ochuzen.

Vy patříte mezi sympatizanty Miloše Zemana. Co na něm konkrétně oceňujete?

Pan prezident je velice vzdělaný, rozumný muž, jenž dobře ví, co říká a co dělá. Pro mě je pravým českým prezidentem, který nikomu nepoklonkuje, před nikým se nehrbí, říká své názory jasně, na rovinu, bez zbytečné a zavádějící „politické korektnosti“. Nenechává se zastrašovat ani uplácet nikým a ničím, je svůj přes všechnu nevoli a řev svých protivníků, kteří se ho snaží marně zesměšňovat a hanět, zlehčovat jeho úsilí zachovat naši vlast nám, kteří jsme tu doma. Jen si vezměte – všechny své projevy pronáší zpaměti a v několika jazycích, jedno kde, každému do očí řekne své mínění. Mnoha lidem se prostě nehodí „do krámu“, protože ví o jejich postranních a většinou i nečestných úmyslech a praktikách schovávaných za ušlechtilé bláboly o demokratické morálce a etice. Je neuvěřitelně trapné a sprosté, když vidíte mnohé představitele vlády vysmívat se někomu, kdo má nemocné nohy; jejich neuvěřitelná zášť a zavilá, jedovatá nenávist však nepadají na prezidenta, ale na ně samotné a každý pozornější pozorovatel si snadno udělá obrázek, s kým má tu čest. Tím jen sami sebe usvědčují v tom, že mu nesahají ani po kotníky. Něco vám řeknu: Před ceremoniálem nás pan prezident pozval k sobě do salonku a řekl: Vidíte, jak mně špatně slouží nohy. Ale stát se přece neřídí nohama, ale hlavou a tu mám ještě zaplať pánbůh zdravou.

Stejně jako vlastně každý rok tak i letos se na prezidenta z některých míst snesla kritika právě za výběr oceněných. Co na to říct?

Nic. To se přece dalo čekat, nactiutrhači se už těšili, jak všechno a všechny poplivou a zdehonestujou. Nezklamali. Ubohá radost, nemyslíte? Pan prezident řekl, že to ocenění nám svou osobou předává od českých i slovenských posluchačů, diváků a čtenářů, kteří mají rádi naši práci a sami na Hrad své tipy posílali.

Jaké vy sám zažíváte reakce poté, co jste dostal metál?

Už na pražském Hradě mi všichni tiskli ruce, fotografovali se se mnou a říkali – tu cenu jste měl už dostat dávno, protože vy jste vpravdě náš národní umělec. Všichni vaše komedie a pohádky a mnozí i opery znají a milují. Rozdáváte radost a smích, umíte těšit, hladit po dušičce, a to je v dnešní nelaskavé době strašně moc. Jste prostě náš. Stovky e-mailů, SMS a gratulací, na ulici, v obchodech, všude v podstatě totéž, radost z ocenění mé práce a rady, abych se na kritiky a závistivce vyp.dl. To je ten pravý Český lev, ať si říká, kdo chce, co chce.

Nejen do vás, ale i do dalších oceněných umělců, jako například do Heleny Vondráčkové nebo Yvetty Simonové se „opřela“ komentátorka Lidových novin Jana Machalická. Označila vás za představitele ryze komerční kultury, zábavy pro nejširší vrstvy. Co na to říkáte?

Copak paní Machalická, ta nikdy nezklame. Jen bych jí vzkázal, jestli ví, co slovo komerční znamená? Obchodně úspěšný, zdatný. Ukažte mi jediného filmaře, který netouží po tom, aby jeho film viděli diváci, aby se prodával, aby se líbil. Blbost. Já nechci točit filmy na jedno použití a pro kina osamělého diváka (kritika). Přál bych si, aby se moje snímky promítaly v cyklech pro pamětníky, protože proto jsem je dělal, aby stále těšily své diváky. Tudíž právě ty nejširší vrstvy. A já jsem šťastný, že mezi ty představitele té zábavy pro nejširší vrstvy patřím. Na písničkách paní Simonové jsme všichni vyrůstali, stejně jako nás těšil zpěv Helenky Vondráčkové. A jestli se jí to nelíbí, snadná pomoc – ať se na moje filmy nedívá a písničky oceněných dam neposlouchá. Ať si čte Hegela, Kanta a Schopenhauera, to jí bude slušet a bude in. Ještě bych jí a jí podobným vzkázal, že ty moje komerční filmy se tu budou promítat ještě za padesát let, ale po nich tu nezbude ani trocha smradu.

Jana Machalická nešetřila přímo ani Miloše Zemana. Napsala: „Od loňského 28. října, kdy Miloš Zeman ocenil Františka Ringo Čecha a Daniela Hůlku, je jasné, že v tomto směru lze od něj čekat to nejhorší. A že napříště nás schválně obdaří, pokud možno, ještě nesmyslnějším výběrem, aby ukázal, že ho nikdo nebude mustrovat, prostě si bude vybírat ze svého milieu. A aby se co nejvíc zavděčil lidu a ukázal intelektuálům, jak jimi pohrdá.“ Jak si její slova vysvětlujete?

Kdyby byl každý z kritiků aspoň z poloviny takový intelektuál, jakým je prezident Zeman, bylo by dobře v české kotlině! A co dělal prezident Havel? Taky oceňoval své přátele disidenty a kamarády z mokré čtvrti. A prezident Klaus své podnikatele a další blízké, jejichž jména, natož cokoliv o jejich pracovní náplni, jsem nikdy neslyšel. Jediná chyba – ani jeden z nich ještě neocenil její intelekt. A to se neodpouští.