Vážený pane redaktore, jednak vám děkuji, že jste si vzpomněl na mé životní jubileum, které jsem si ani příliš neuvědomil a nepřipustil k tělu, sleduje své vrstevníky, kteří leckdy propadají malomyslnosti, a jednak, že jste mě poctil otázkami, o kterých někdy moc a moc uvažuji, abych měl už ve svých letech možnost je změnit.

Dříve se na mne a na mé vrstevníky, ať muže či ženy, pohlíželo jako na moudré, či spíše zkušené roky žití, dnes jsme, když poslouchám prohlášení mnohých politiků a mladé generace, spíše přítěží. A zatím bychom měli být, my věkovití, svědomím společnosti, jako tomu kdysi bývalo. Možná i z toho vyplývají vaše otázky a já se budu snažit, ať také podle toho vypadají mé odpovědi.

Čím dál častěji se hovoří o použití jaderných zbraní, byť třeba „jen“ s lokálním dopadem. Jako by se zapomínalo, jaký mimořádně ničivý účinek na lidi i samozřejmě na přírodu mají...

Kdysi, ale ono to není tak daleko, jsme měli heslo, že válka je vůl. Nedoceňovali jsme tehdy užitečnost toho zvířete, které pro člověka dělalo mnohé, a přesto bylo opovrhováno. Dnes se tomu zvířeti v duchu omlouvám, neb již jich není už tolik a myslím, že mladému člověku vysvětlovat jeho užitečnost by bylo zcela zbytečné, i když velmi moudré. Válka není vůl, válka byla, je a bude vždycky hrozná, neboť je výmyslem lidí. A musíme si říci, kterých lidí.

Rozhodně ne těch, co se plahočili prachem cest za chlebem svým vezdejším a jako pomocník s nimi leckdy táhl i ten vůl. Válka byla, je a bude vždy výmyslem lidí, kterým se zdálo, že mají málo a chtěli a chtějí stále víc a víc. A přitom oni se cítí v bezpečí, žijíce daleko od bojišť války a ani zdaleka netáhnou v čele svých vojsk, jako tomu bývalo zhruba do středověku. Oni se cítí být mozky těch armád, ale jak jsme říkali na vojně, mozky zelenými.

A neuvědomují si, že zbraňové systémy a zbraně samotné už zdaleka nejsou kontaktní, jako byly meč, okovaný cep či kopí a luk. Dnes létají zbraně rychlostí Mach 10 a možná i více a nesou hlavice způsobující zkázu nejen nad povrchem zemským, ale také pod ním. Mělo by jim to být varováním, ale zdá se, že není. Jsou nepoučitelní a zaslepení mocí i leskem zlatých plíšků, kterým my ostatní říkáme peníze a vidíme v nich užitečný nástroj směny své práce za zboží, kterým se nasytíme a odějeme. Je zbytečné znovu a znovu poukazovat na účinky jaderných zbraní, které v krátkém čase obrátí v místech dopadu vše v popel a prach a v dlouhém čase dokážou jimi vyprodukované izotopy některých prvků změnit biologické a biochemické základy života tak, že místo tvorů, kteří se nám zdají být normální, jsou tu zrůdy v tom nejhorším slova smyslu.