Pane řediteli, v úterý jste v ČT řekl, že „kauza“ výměny názorů Miloš Zeman vs. Andrew Schapiro je víc mediální než reálná. Už v minulosti se stávalo, že nám američtí velvyslanci radili, co máme dělat nebo co děláme špatně… Jak si máme vysvětlit, že když se někdo ozve (tentokrát prezident republiky), je z toho takový rozruch a mluví o tom celý svět?

Je mediální v tom směru, že jeden odpovídal na otázku České televize a druhý na otázku vašeho serveru. Otázky diktovala témata, která ani jeden ze jmenovaných sám aktivně neotevřel např. na svojí tiskové konferenci, protože sám za sebe tu potřebu asi necítil. Kdyby nebylo otázek, nebylo by odpovědí a nebyla by ani tato výměna názorů, při které se sami diskutující vůbec ani nepotkali. Každá kontroverze prodává a tak není divu, že ji média prodávají, protože to prodává je. Kdypak se vám naposledy stalo, že Parlamentní listy cituje Himalayan Times?

Váš kolega a prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček uvedl, že by se Miloš Zeman ozval v případě, kdyby něco podobného řekl jakýkoli velvyslanec. Čím to ale je, že jiní velvyslanci nikdy takto nevystupují? Nemyslím třeba, že bychom někde dohledali jakoukoli „radu“ či komentář ruského ambasadora… Máme vnímat USA jako světového učitele a rádce?

Nicméně bychom dohledali pár nevyžádaných rad od některých velvyslanců. Prezident má jasnou obecnou představu o práci velvyslance, kterou vystihuje volný citát jiného prezidenta, srbského prezidenta Nikoliće. Ten se vyjádřil zhruba tak, že nevyžádané rady nepovažuje přinejmenším za slušné. Pokud tedy rady přicházejí mediálně namísto použití cest diplomatických. A pak už je zcela jedno, odkud přicházejí. V tom okamžiku se diplomacie stává politikou a je důvod, proč jsou tyto dvě disciplíny historicky odděleny. Politika je o názorech a konfliktech, a proto je nutně i sama vyvolává. Diplomacie je tradičně spíše nástroj, který následně politiku a její důsledky řeší, a to tak, aby změnou formy zachovala podstatnou část z obsahu. Prezident ČR má svůj sbor poradců a představitelé jiných zemí než ČR v něm prostě nejsou.

Při cestě pana prezidenta do Washingtonu na konferenci AIPAC jste říkal, že přijetí v Bílém domě se nekonalo i z důvodu, že jste o to nežádali. Budete v budoucnu usilovat o oficiální návštěvu Spojených států?

Vzhledem k tomu, že se klasická bilaterální návštěva nekonala cca 14 let, samozřejmě někdy v budoucnosti budeme. Do každého partnerství je třeba investovat, a to z obou stran. Na druhé straně, USA čekají prezidentské volby a nepředpokládám, že by tedy kdokoliv ze střední Evropy byl v nastávajícím programu prioritou. Víte sám, jak to u nás vypadá před volbami, v Americe to není jiné.

Pan prezident se na konci dubna chystá do Vatikánu. Některá témata, jež budou obsahem jeho jednání s papežem, již sám prezident prozradil. Můžete rámcově promluvit o dalším programu? S kým dalším se například pan prezident setká?

Program se vyvíjí každý den, ale bude zcela zaměřen na Vatikán a poslední změna byla dnes ráno. Takže by bylo předčasné oznamovat výsledek ještě probíhajícího procesu.

Není v plánu třeba jen pracovní setkání s některým z italských, byť třeba bývalých, představitelů?

Právě z důvodu zaměření na Vatikán s tím zatím nepočítám. Navíc to bude návštěva na několik hodin.