V uplynulých dnech jste se do médií vyjádřil poměrně ostře k navrhovanému zvýšení minimální mzdy. Je to pro podnikatele opravdu tak zásadní záležitost, jak to podle vašich razantních výroků vypadá?

Razance, která je teď vnímaná přes můj poslední článek, se netýká jenom minimální mzdy. Odstartoval to výrok pana Středuly po červencové tripartitě, na níž nebyla projednávána karenční lhůta a minimální mzda tam měla složitou diskusi. Josef Středula poté do sdělovacích prostředků prohlásil, že zaměstnavatelům jde pouze o zisk a chudobu, zisk pro nás a chudobu pro chudáky zaměstnance. A současně i od vlády někdy slyšíme pohrdlivé a místy až urážlivé výroky o podnikatelích a zaměstnavatelích ve stejném duchu, vzpomeňme si na vyjádření pana ministra Mládka o tom, že jsou to paraziti, jakkoli to byl trošku úlet. Ale slyšíme i od dalších opakování, že podnikatelům – a Josef Středula stojí na čele – v podstatě stačí víceméně takové trošku jednodušší výroby, montovny s nižší přidanou hodnotou zpracování, že podnikatelé neinvestují, že nezvyšují mzdy, že si vyberou peníze pro svoji osobní spotřebu, že zahraniční investoři to tady vysávají a tak dále. Nebyla to jen kritika odborů a pana Středuly a netýkalo se to pouze minimální mzdy, ale i určitého myšlenkového propojení této vlády s odbory. Domnívám se, že ta třetí strana tripartity – a Hospodářská komora není členem tripartity, jsme tam pouze jako host – se ne dostatečně tvrdě brání, a to byl důvod, proč jsem se vyjádřil tak ostře, jak jsem se vyjádřil.

Nepopřete ale, že minimální mzda a její zvyšování je pro vás trnem v oku?

Minimální mzda je realita dne, a to nejen u nás. Tato vláda měla její zvyšování od počátku ve svém programu. Hospodářská komora se snaží být apolitickou institucí a to, co si myslí její prezident osobně, nemusí být vždy politikou Hospodářské komory. Minimální mzda tady je; a nejen u nás. V New Yorku chtějí, aby od příštího roku byla patnáct dolarů za hodinu, Clintonová si to dala jako jeden z bodů volebního programu a jenom čekám, až se tématu chytí i Trump. I v západní Evropě je minimální mzda také často zaváděna; a i když si osobně myslím, že minimální mzda je špatným konceptem, tak jako Hospodářská komora upozorňujeme spíš na to, že pokud se stane standardem, že se postupně bude neustále minimální mzda zvyšovat, tak se to dostane do očekávání podnikatelů i zaměstnanců a najednou se minimální mzda, kterou zatím pobírají jenom tři procenta lidí, stane psychologický faktorem, který bude tlačit na nárůst mezd cestou nějakých administrativních opatření. Velmi bych si přál, když naše ekonomika konečně zase roste, aby se zvyšovala životní úroveň v naší zemi, aby se lidem zvyšovaly reálné mzdy. Ale musí to být opřeno o růst reálné produktivity práce. Pravidelné zvyšování minimálních mezd však vytváří mechanismus, kdy mzdy budou vázány na administrativní opatření rádoby sociálního charakteru.

Koho se další uvažované zvýšení minimální mzdy nejvíce dotkne?

Jsou sektory, kde ta minimální mzda nevadí, poněvadž se tam platí stejně o hodně víc. Ale jsou sektory především ve službách, kde zvýšení minimální mzdy na podnikatele dopadne. Uvedu anonymní příklad, i když konkrétně vím, o koho se jedná. Kdesi v Čechách na jedné vesnici má žena koloniál a také ještě bufet. Ráda by tam zaměstnala nezaměstnané lidi z okolí, ale nemá na to, aby jim dala minimální mzdu. Ráda by zaměstnala nějakou ženu, aby jí tam dopoledne v koloniálu pomáhala. Ale nemůže. Bude ji proto buď zaměstnávat načerno, to znamená, že stát přijde o odvody, nebo ji nebude zaměstnávat, protože nechce podvádět, ale ta žena zůstane dál nezaměstnaná. Přitom by jí možná nevadilo, kdyby měla plat nižší, než je minimální mzda, protože tam má chalupu a hospodářství a stačilo by jí to. Prostě vstupujeme lidem do života. Zbytečně.

Mluvil jste o psychologickém faktoru zvýšení minimální mzdy. Nejde tedy jen o zmiňovaná tři procenta těch, co ji pobírají, ale i o další, kteří se budou přidání také dožadovat?

Minimální mzdou od doby, co se v osmdesátých letech objevila v různých ekonomikách, se zabývají teoretičtí ekonomové, co kvantifikují dopady různých ekonomických politik. Při OECD, při Světové bance i na některých amerických univerzitách to docela solidně analyzují. Zpočátku kvantifikace ukazovaly, že v různých zemích, které zavedly minimální mzdu, její jednorázové zvýšení nemělo dopad na růst reálných mezd obecně. A tím také někdy odbory argumentují. Nicméně poté, co se v první dekádě tohoto století začaly minimální mzdy postupně, pravidelně zvyšovat a lidé si navykají, že se budou dál a dál zvyšovat, pak už studie ukazují, že platí to, co říkáte o tlaku i na ostatní mzdy. A podnikatelé to musí brát v potaz.

Jedním z hlavních argumentů pro její růst je malý rozdíl mezi její výší a sociálními dávkami, takže se za minimální mzdu lidem ani nevyplatí jít pracovat a výdaje státu na nejrůznější podpory rostou. Není chyba v tom, že nikdo nenajde odvahu volat po snížení, omezení či zrušení nejrůznějších sociálních dávek, což je druhá strana tohoto problému?

Ano, tudy vede cesta. To je politicko-ideologický náboj spíš středopravě orientovaných politických stran, že ten problém je na druhé straně pomyslné sociální barikády. Je zde příliš – a nejenom v České republice, ale obecně v Evropě – generozní sociální systém, který poskytuje velké a široké sociální jistoty. A já vždy říkám, že ani ne tolik těm, kteří by ho opravdu potřebovali. Srozumitelným příkladem je svobodná matka se dvěma dětmi, která by naopak měla dostávat víc podpory, než dostává dnes. Na druhé straně jsou tady dnes už skupiny obyvatelstva – tím nemyslím jenom Romy, aby bylo jasno, v té souvislosti si na ně vzpomene každý, ale to není zdaleka jenom romský problém – které v té či oné podobě sociální systém zneužívají nebo se na něj nějakým způsobem spoléhají. Tam bych hledal cestu k řešení. Je to politicky nepopulární, protože zvýšit minimální mzdu, to hned prodám lidu, ale restrukturalizovat celý sociální systém je dlouhodobý úkol, politicky nepopulární, málokteré vládě se do toho chce. Obvykle je ten úkol delší než volební cyklus, takže by v tom musela pokračovat i následující vláda. Nečasova vláda udělala první pokusy, ale Sobotkova to zase převrátila. Takže s vámi souhlasím, jenom připomínám, že nikde v Evropě se to nedařilo.