Jak hodnotíte z hlediska politického dění v zemi končící rok?

Uvedla bych to slovy Karla Čapka: „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.“

Změnu politické garnitury jsem přivítala, i když s určitými výhradami. Nedomnívám se například, že by do vlády měli vstupovat podnikatelé a lidé z byznysu, protože z hlediska funkce vlády, tedy sloužit občanům nastavováním kvalitních pravidel tak, aby byly zajištěny jejich potřeby a práva ve smyslu Všeobecné deklarace lidských práv a dbát na jejich dodržování, se dle mého mínění jedná o jednoznačný střet zájmů. Jestliže moc výkonnou budou ovládat byznysmeni, bylo by naivní se domnívat, že nebudou právní systém deformovat ve prospěch svých individuálních zájmů a nevyužijí nadstandardních informací ve prospěch svého byznysu.

Nevadí mi, když byznysmeni budou zastoupeni v parlamentu jako jeden z malého vzorku společnosti, ale nemohu se ztotožnit s tím, že byznysmeni budou součástí vlády, která je z logiky věci nejčastějším předkladatelem návrhů zákonů. Nastává totiž logická otázka, zda právo bude přizpůsobováno zájmům byznysmenů, což je velmi malé procento společnosti, nebo zájmům většinové společnosti. Vláda není podnik a nelze ji jako podnik řídit, protože jejím účelem není zisk, ale obecná prosperita společnosti, za což si ji daňoví poplatníci platí. To ovšem neznamená, že by v ní neměla platit pravidla, aby její chod byl hospodárný, účelný a efektivní.   

Zklamaná jsem pokračujícím politikařením a klientelismem, díky nimž došlo k dalším personálním otřesům, které svou intenzitou byly srovnatelné s působením předchozí vlády a v některých případech ji možná i předčily. V souvislosti s tím jsem zklamaná pokračující přehlídkou amatérismu a nekompetentnosti, spočívajících v klientelistickém dosazování osob do vedoucích funkcí státních úřadů, bez ohledu na jejich schopnosti účelně organizovat a řídit svěřené úseky. Ono totiž nelze dobře organizovat a řídit úsek, s jehož předmětem činnosti v předchozí praxi nepřišli do styku a vědí o něm méně, než ti, jejichž činnost mají organizovat a řídit. Loajálnost k šéfovi státního úřadu nelze totiž ztotožňovat se schopností dobře zastávat funkci.

Přes krátké působení vlády a přetrvávající nešvary je však třeba pozitivně hodnotit řadu konkrétních kroků stávající vlády v oblasti sociální politiky, zlepšení dialogu tripartity, méně arogance v mediálních projevech a přijetí řady opatření k nastartování ekonomického růstu, čili výrazný posun k lepšímu. Jde však o velmi krátké období, aby bylo možné seriózně srovnávat a hodnotit její skutečné výsledky.

Jak, jako bývalá kontrolorka, hodnotíte snahy ministra Andreje Babiše o spolehlivější výběr daní?

Na první pohled řada navrhovaných a realizovaných opatření působí vcelku dobře, ale bez hlubší analýzy se k tomu neumím vyjádřit. Jejich skutečná účinnost se vždy ukáže až po delším období.   

Na ministerstvu vnitra již přes dva roky nepracujete, nicméně myslíte si, že se tam situace změnila k lepšímu?

To nemohu posoudit, protože na ministerstvu vnitra nejsem zaměstnaná, ale domnívám se, že horší než za ministra Jana Kubiceho to být nemůže.

Někdo odtamtud posílá vaším jménem dopisy na státní zastupitelství a další úřady ohledně situace na vašem bývalém odboru. Co si o tom myslíte, jak k tomu přistupujete?

Svědčí to o tom, že na odboru interního auditu a kontroly ministerstva vnitra jsou někteří zaměstnanci nespokojení s poměry tam panujícími. Jestli je pravdou, co je obsahem tohoto podání, tedy sekretářky ve třináctých platových třídách přenášející svou práci na ostatní zaměstnance, získávání certifikátů ředitele ze školení, kterých se nezúčastnil, nepřítomnost ředitele na pracovišti, zneužívání služebních motorových vozidel k soukromým účelům, otevírání soukromé pošty zaměstnanců, zrušení plánování kontrol a podobně, pak se jedná o dost alarmující stav, svědčící o tom, že místo ředitele odboru interního auditu a kontroly ministerstva vnitra opět zastává člověk, který tam nepatří. Osobně se k tomu nemohu vyjádřit, protože o stávajících poměrech na tomto odboru nic nevím a velice mě mrzí, že autor znalý poměrů na tomto odboru neměl dostatek odvahy poukázat na tyto poměry pod vlastní identitou.

Můj přístup k tomuto způsobu zneužití identity je rozporuplný, protože jsem empatický člověk. Zřejmě jde o zaměstnance tohoto odboru, který je krajně nespokojený s poměry na tomto útvaru a z existenčních důvodů nemá odvahu se identifikovat. Zvolil proto mou osobu, protože vyhodnotil, že mně, jako osobě, která už tam nedělá, to ublížit nemůže. Tento člověk se však mýlí, protože tím snížil moji úroveň. Zásadně se nevyjadřuji k věcem, kterým jsem nebyla přítomna a nemohu je doložit fakty a důkazy. Shrnu-li to –  pisatele sice mohu chápat, ale nevážím si toho, že neměl odvahu vystoupit sám za sebe a poškodil mou pověst.
 
Exšéf vašeho bývalého oddělení na vnitru Petr Plaňanský, jehož jste nejvíce kritizovala, je u soudu. Podle žalobce neohlásil, že jeho tehdejší podřízený na vnitru Václav Chochol ukradl sekretářce ze služebního sejfu zhruba 360 000 korun, a situaci místo toho řešil sám. Vždy jste říkala, že byl jedním z Kubiceho kovbojů. Jak pohlížíte na ten proces a není exministr Kubice za takové poměry přímo zodpovědný?

Připadá mi směšné, že je u soudu proto, že kryl krádež svého podřízeného, protože tento člověk by se měl zodpovídat za daleko horší provinění, kterými byla devastace státní správy, a především likvidace řady slušných lidí. Satisfakci bych cítila, kdyby se musel zodpovídat za lidi, kterým z pozice svého postavení vědomě ublížil, aby zakryl svoji totální neschopnost řídit útvar, do jehož čela ho Kubice dosadil. Právo a spravedlnost jsou dva zcela diametrálně odlišné pojmy. Pokud by šlo o spravedlnost, pak by Kubice a Plaňanský měli být vyhoštěni ze slušné společnosti, protože oba jsou jen ubozí pohůnkové, kterým slušnost a morálka nic neříká a pro svůj momentální prospěch byli schopni obětovat kohokoliv.  Satisfakci necítím – chtěla bych spravedlnost – ta by, kdyby existovala, na ně dolehla daleko účinněji.    

Doktor David Rath říká, že v zemi pomalu přebírají moc nikým nevolené silové složky jako státní zastupitelství, policie, zpravodajské služby. Souhlasíte?

Neumím se k tomu vyjádřit, protože o jejich činnosti nemám dostatek relevantních informací. Občas mám ale dojem, že jsme všichni monitorováni natolik, že by bývalá StB mohla jenom závidět. V této souvislosti mě napadá Čapkova próza RUR. Ovládnou nás nakonec roboti, které jsme sami vymysleli.

Jak se díváte na nový zákon o státní službě?

Jako na paskvil, který v podstatě nic neřeší. V této souvislosti bych doporučila se inspirovat zákonem z první republiky a návrhem zákona, který zpracovala odborová centrála začátkem devadesátých let minulého století na základě poznatků a informací z řady evropských států. Z Rakouska, Německa, Francie a Velká Británie. Nevím, proč stále ti, co jsou právě u moci, hledají vlastní cesty. Vlastně to vím, aby se u moci udrželi co nejdéle. Z mého pohledu by žádný státní úředník neměl tento statut získat dříve než po deseti letech v pracovním procesu a hodnotit jeho schopnosti by neměli lidé zcela odtržení od praxe. Je to příliš náročné téma, než aby bylo možné v krátkosti rozebrat klady a zápory tohoto zákona, který byl přijat pouze proto, abychom vyhověli požadavku EU.        

Jak v těchto intencích a třeba i ostatních krocích pohlížíte na prezidentování Miloše Zemana?

Pana Zemana považuji z velice inteligentního člověka, který mě fascinuje šířkou svých znalostí a schopnostmi se rychle orientovat v daných situacích. Je to nezkrotný živel, který v diplomacii nemůže nikdy dobře obstát, nikoliv proto, že by neměl pravdu, ale proto, že ji neumí podat diplomatickým slovníkem. Dosáhl svého cíle, je prezidentem, a občas mu to přerůstá přes hlavu. Je škoda, když člověku s jeho IQ kazí pověst funkce, které oprávněně dosáhl. Chtělo by to více skromnosti.  

Nemyslíte si, že se za tento rok stalo ve světě tolik problematických věcí, že bychom se měli obávat nějakého globálního konfliktu?

Nikoliv pouze tento rok, ale už dost dlouhou dobu se děje řada problematických jevů. Z mého pohledu jsou zapříčiněny tím, že si člověk dostatečně neuvědomuje, že je pouhou součástí přírody a nikoliv jejím hybatelem. Ona nám to příroda, až překročíme svou mez, určitě sečte. To bude ten globální konflikt a bude to naše konečná. Kdy ten moment přijde, neumím odhadnout. Ale jestli bude vše pokračovat v současné intenzitě a nepřibrzdíme, moc dlouho to trvat nebude.