Po brexitu tu máme letos další překvapivý výsledek, který by před nedávnem nikdo nečekal. Je to průlom, politická revoluce? Co  rozhodlo o vítězství Donalda Trumpa?

Politická revoluce je to určitě, ale jestli se Trumpovi povede skutečně změnit americkou politiku, to se teprve uvidí. Má k tomu nicméně všechny předpoklady. O jeho vítězství rozhodla osobní odvaha, mimořádné mediální schopnosti a evidentní schopnost a vůle vyhrávat. To vše jeho soupeřka neměla.

Proč nevyhrála Hillary Clintonová? Skandál s e-maily, únava z vlády demokratů, chybějící charisma? Nebo kvůli tomu, že je žena?

Hillary Clintonová byla v Bílém domě nebo poblíž něj přes dvacet let a za tu dobu už se člověk okouká. Navíc tam zažila „impeachment“ svého manžela, prohru s Obamou v prezidentském souboji, a nejednu tragédii v roli ministryně zahraničních věcí, zkrátka spíš nepříjemné a neúspěšné věci. Přestože měla v rukou doslova všechno, velké peníze, přízeň médií a podporu celebrit, nebyla schopna oslovit americké voliče, kteří jí to s krutostí sobě vlastní spočítali všechno najednou. Sázka na hlasy menšin a feministek nevyšla.

Opět selhaly předvolební průzkumy. Je to tím, že byly záměrně ovlivňované, protože nerozhodnutí voliči se přiklánějí k předpokládanému vítězi? Nebo tím, že se někteří lidé báli nahlas říci, že budou volit „nekorektního“ Trumpa?

To, že se někteří lidé bojí říct jak budou hlasovat, je známá věc, a poctivý průzkumník s ní musí pracovat. Absolutní selhání těchto „odborníků“ – pokud to nebyla rovnou manipulace –, jakož i neskutečný aktivismus mainstreamových médií, ukazuje, že Amerika potřebuje nejednu změnu.

Jaké změny v americké politice teď můžeme očekávat? Už dříve jste řekl, že se Trump nebál otevřít některá dříve „kacířská“ témata, jako jsou „vývoz demokracie do zemí, které ji nechtějí, migrace ve všech souvislostech, reforma NATO, krize EU, vztahy s Ruskem a další...“

Co konkrétně bude Trump dělat a s kým, doposud nevíme. Ve vítězném projevu slíbil, že se bude snažit o přátelské vztahy se všemi zeměmi bez výjimky. Zní to jako strašlivá fráze, „kacířské“ je to taky dost, ale co když to myslel Donald aspoň částečně vážně? Reálně si od něj slibuji především tvrdý boj proti nelegální migraci, a pokud v téhle věci půjde Amerika příkladem, je to i šance pro nás v Evropě, protože by tím byl nastaven nový standard.

Co znamená vítězství Trumpa – jehož první manželkou byla Češka, tři jeho děti mluví perfektně česky – pro nás?

Od této jeho „Czech connection“ bych si zas až tak moc nesliboval, i když je to milé. Realistický pohled na NATO a EU, jakož i přehodnocení různých nevýhodných obchodních smluv a mezinárodních konvencí, které měly vesměs svůj původ a důvod k existenci někdy v polovině minulého století – radostně očekávám.

K volbám letos zamířily, více než dříve, dvě Ameriky. Ostatně to známe od nás. Mezi sebou se příliš nestýkají, nebaví se a příliš se ani neznají. Jak velký je to problém pro americkou demokracii?

Jednotícím bodem těchto různých situací je zrůdnost tzv. politické korektnosti, což je lživý orwellovský jazyk, který nám elity vnucují, nejspíš proto, aby zamlžily nesmyslnost své politiky. To, že nám byl slovník násilně obohacen o nová slova jako Rom, gay, whistleblower, a ty staré výrazy byly někým prohlášeny za nepřijatelné, je prostě blbé, ale dá se to vydržet. Když se ale ilegálnímu migrantovi říká „nedokumentovaná osoba“, a žádá se pro ně volební právo v zemi, jejíž zákon v první vteřině svého pobytu v ní porušila, to už hraničí se zločinem.

Jde o „poslední vzpouru bílých mužů“, jak napsal Tomáš Klvaňa? Nebo spíše sledujeme trend, ve kterém lidé volí neotřelé silné osobnosti? Můžeme podobnou vzpouru očekávat i v jiných zemích?

Na všechny tři otázky odpovídám kladně. Problém je, že je zatím málo lidí jako Donald Trump, kteří tu vzpouru dovedou realizovat. Amerika je prostě nejdál, jako vždycky.