Když jsme se spolu bavili o rozdělování společnosti Milošem Zemanem, tvrdil jste, že: „Skutečnou příčinou rozdělení společnosti je naše členství v Evropské unii.“ Jedněm přineslo dotace, luxus a snadný život bez práce, druhým naopak snížení životních šancí, neustálou buzeraci, a dokonce možná i perspektivu genocidy…

V poslední době se už konečně začalo aspoň trochu mluvit o rozdělení společnosti. Ale obávám se, že téměř nikdo si neuvědomuje, jak je to rozdělení hluboké a že míříme k ještě hlubšímu rozdělení. Ty naivní návrhy, že když nebudou referenda a nebudou volby nebo lidé budou mluvit zdvořileji, zacelí se to. Je zřetelné, že ani opravdu chytří lidé vesměs nechápou, o co jde.
Nejde o to, že se zvyšují rozdíly – v příjmech, ale ještě více v životních šancích. Horší je, že pravidla jsou nastavena tak, že jedni si mohou udržet svou životní úroveň a svůj životní styl jen za cenu zničení druhých. Dokud nebude tahle systémová chyba odstraněna, konflikt se bude prohlubovat a poroste agresivita.

Není to běžná součást kapitalismu, že někteří jdou nahoru a jiní dolů?

Historicky to tak nebylo. Mezi lety 1800 a 1990 se v západním světě zlepšovala situace všech společenských vrstev. Občas to přerušila krize nebo válka, ale pokaždé se to podařilo dohnat. Někdy se sociální rozdíly zvýšily, pak zase chudší vrstvy snížily náskok. Ale celkově šli všichni nahoru.

Někdy po roce 1990 se trend otočil v západním světě a o nějakých deset, patnáct let později přišel i k nám primárně v souvislosti se členstvím v Evropské unii. Situace úzké horní vrstvy se dále zlepšuje, ale ti ostatní už si nekladou otázku, co mám dělat, abych se měl za deset let lépe než dnes? Nahradila ji otázka: co mám dělat, abych se za deset let neměl o mnoho hůře než dnes? S tím se žije podstatně hůře a vyvolává to úzkost. Zejména když si uvědomíme, že tu jsou miliony lidí, pro které o něco hůře znamená pád do takové chudoby, kdy budou připraveni o základní lidskou důstojnost a o šanci dostat se zpět do běžné společnosti.

Česká ekonomika podle údajů nyní roste. Nemělo by být dost pro všechny?

Roste hrubý domácí produkt, ale transfery do zahraničí rostou rychleji. To znamená, že hodnota, která zůstává v České republice, se zmenšuje. Jenže ona je to nesnadná situace i pro ty nahoře. Někteří jsou na korporátních manažerských pozicích a jejich šéfové v cizině je nutí odvádět stále vyšší a vyšší zisky, tudíž jsou pod stále vyšším tlakem. Ti na úřadech a v neziskovkách zase musejí neustále vymýšlet stále absurdnější buzerace obyčejných lidí, jinak nezdůvodní požadavky na rozpočty.

Nezapomínejme, že loňský rozpočet nikdy nestačí. Každým rokem musí být navýšen, protože z univerzit vycházejí noví aktivisté a vy pro ně musíte vytvořit aspoň tolik míst, aby přetrval dojem, že ta místa nakonec budou pro všechny – jinak hrozí, že se masa mladých fanatiků obrátí proti vám a systém se zhroutí. Všem hrozí, že to nezvládnou. A pokud by to nezvládli, nebo se dokonce prozradilo, že zastávají politicky nekorektní názory, přijdou o postavení ve své společenské vrstvě. Ani oni to nemají snadné.

To je i primární důvod vítačského postoje. Těch, kdo se neobejdou bez rozpočtů na péči o migranty, je příliš mnoho. Kdyby se podařilo ty penězovody uzavřít, proimigrační postoj zmizí ze světa během několika hodin. Mám dost příležitostí mluvit s vysokými korporátními manažery. Ti přemýšlivější si vesměs uvědomují, že probíhá nějaký kolosální průšvih a že současné uspořádání nemá budoucnost. Ale nevidí cestu, jak to změnit.

Co je příčinou, že se vývoj takhle zlomil?

Příčiny jsou tři a navzájem spolu souvisejí. Zaprvé obrovské organizace. V ekonomice se snížil význam malých a středních firem, které byly v předcházejících dvou stech letech motorem růstu a byly nahrazeny korporátními kolosy. I organizace státní správy dosáhly velikosti dříve nepředstavitelné. Tyto obrovské organizace už fakticky žijí vlastním životem a je jenom velmi malá šance do nich zvenčí zasahovat.

Zadruhé síť předpisů je tak hustá, že si často navzájem odporují, a pokud by někdo chtěl dodržet všechny a správně vyhovět všem požadavkům na výkazy, nemohl by vůbec normálně pracovat a žít. Stroj na výrobu nových předpisů se rozběhl neuvěřitelným tempem. Doslova každou hodinou jsou chrleny další a další. Hrdinou dne už není někdo, kdo vybudoval lakýrnickou firmu, ale právník, který si dokázal poradit s nějakým regulačním předpisem.

Zatřetí zformování nové společenské vrstvy. Ve své knize Prolomení hradeb ji nazývám novou aristokracií. Jsou to profesionálové na řízení byrokratických aparátů, velkých médií, neziskovek a podobně. Většinou už ztratili kontakty s normálními pracujícími lidmi, mají vlastní životní styl, vlastní hodnoty, vlastní představy o světě, vlastní hudební vkus, chodí do vlastních restaurací a nakupují ve vlastních obchodech. Společně se utvrzují v pohrdání normálními pracujícími jakožto tupými nevzdělanými burany a nevidí nic špatného v tom, pokud tyto omezené nevzdělané vrstvy budou nahrazeny třeba afghánskými muslimy.

Ale s postoji otevřenými k přijímání imigrantů se občas setkáváme i mezi lidmi z nižších tříd. Navíc mnozí městští hipsteři nejsou nijak zvlášť majetní.

Nezapomínejme, že nová aristokracie má k dispozici obrovský propagandistický aparát. Tak obrovský a účinný, o jakém se třeba Goebelsovi ani nesnilo. Dokáže vytvořit pocit, že pokud zpochybňujete propagandistická tvrzení, jste zlý a amorální člověk a měla byste se stydět sama před sebou. Nedivme se, že tomu někteří podlehnou. Navíc disponuje i velmi účinnou schopností vyvolávat v mnoha lidech naději, že jednou budou k nové aristokracii patřit. Vezmou mladého člověka na mezinárodní konferenci, dají mu ochutnat přepych a je jejich na mnoho let.