Ani nečekaně vysoký volební výsledek v krajských volbách a úspěchy senátorských kandidátů v prvním kole nepřiměly KSČM, aby do blížících se prezidentských voleb postavila vlastního kandidáta. Tím nejpravděpodobnějším byl první československý kosmonaut Vladimír Remek, jenž byl jako nezávislý zvolen na kandidátce KSČM už dvakrát do Evropského parlamentu.

Nedávné krajské a senátní volby ukázaly rostoucí podporu pro kandidáty KSČM, co vás tedy vedlo k tomu, že jste nakonec nabídku kandidovat za ni na prezidenta nepřijal?

Rýsovalo se tu nebezpečí francouzského syndromu, tedy prezidentských voleb v roce 2002, kdy levice získala více hlasů než v předchozích volbách, ale vinou její roztříštěnosti neuspěl žádný z jejích kandidátů a do druhého kola postoupili dva pravicoví kandidáti Sarkozy a Le Pen. Myslím si, že nepravicoví voliči by měli mít šanci rozhodnout se pro nepravicového kandidáta, protože podle mého nadešel jeho čas. Napadlo mě, že kandidát nominovaný KSČM má nepatrnou šanci, i když mě někteří přesvědčovali, že tomu tak není, projít do druhého kola a těžko by mohl být zvolen.

Dá se vaše rozhodnutí nekandidovat vysvětlovat tedy tak, že jste nechtěl obrat o hlasy nejvážnější nepravicové kandidáty Miloše Zemana a Jiřího Dienstbiera?

Vezměte to tak, že volby koneckonců dlouhodobě ukazují přibližnou podporu KSČM mezi voliči, která podle mého ne úplně stačí k postupu do druhého kola, tím méně ke zvolení na Hrad. Jen by došlo ke tříštění sil ve středolevé nebo nepravicové části. Kdyby tři její nejvážnější kandidáti dostali plus mínus po patnácti procentech, tak pak stačí, aby dva pravicoví kandidáti, třeba pánové Schwarzenberg a Fischer, dostali o procento či dvě víc a jsou oba ve druhém kole. Ale nebylo to jen o mém rozhodnutí. Ukázalo se, že takto přemýšlí celá řada dalších, takže i proto KSČM nestaví svého kandidáta.