Dobré odpoledne vážené kolegyně, kolegové, pane ministře,

já jsem si na úvod svého příspěvku našel takovou statistiku, která říká, jak je to vlastně s ukončováním středoškolského studia v jednotlivých členských státech Evropské unie a musím říci, že i já sám jsem byl překvapen. Jenom, dámy a pánové, pro zajímavost, byť se to samozřejmě obtížně srovnává, tak podle těch podkladů, které mám k dispozici, tak nějaká závěrečná zkouška ve vyšším vzdělávání, sekundární, tohoto typu je zavedena ve 22 zemích Evropské unie z 28, samozřejmě včetně České republiky. Jenom pro zajímavost. U těch států, ve kterých je taková zkouška zavedena, tak povinná maturita z matematiky je v osmi zemích. Pouze ve významné menší části zemí. Jenom pro zajímavost. Je to Estonsko, Chorvatsko, Kypr, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Řecko a Slovinsko. To jenom na téma toho, kde se povinně maturuje z matematiky a že to je téma, které řešíme nějakým způsobem zde v kontextu České republiky, ale když si dovolím říci, tak to rozhodně není převažující model ve státech Evropské unie.

Ale dovolím si tady reagovat na několik argumentů, které tady zazněly, a které podle mého názoru ilustrují složitost debaty o státní maturitě z matematiky. Úvodem chci říci to, co už jsem říkal ve svém předvánočním vystoupení. Já jsem zastáncem toho, aby po dobu existence státní maturity v současné podobě, to znamená státní maturitní zkoušky podle zákona, zůstala zachována volba mezi matematikou a cizím jazykem. Já se nechci schovávat za nějaké argumenty o tom, že by se to mělo ještě o rok odložit, o dva odložit, něco připravovat, něco nějakým způsobem modifikovat. Já jsem prostě přesvědčen o tom, že v situaci, kdy se před mnoha lety tento stát rozhodl pro to, že bude existovat státní maturitní zkouška pro všechny školy, školy všeho typu, kde jsou maturitní obory stejné, tak je podle mého názoru dokonce nezbytně nutné, aby zůstala zachována volba mezi cizím jazykem a matematikou v té kategorii maturitních předmětů u státní maturity. Těch pokusů o reformu státní maturity za těch mnoho posledních let, nebo za ta poslední léta bylo povícero. Já sám jsem učil na střední škole od roku 1999, tak jsem zažil období před státní maturitou, po jejím zavedení, zažil jsem období, kdy byly dvě úrovně státní maturity, zažil jsem také opravdu tristní rok, kdy ještě na podzim toho daného kalendářního roku studenti nevěděli, z čeho budou maturovat v příštím roce.

Těch kotrmelců a změn byla celá řada a já jsem prostě přesvědčen o tom, že v současné situaci různých změn, proměn ve školství je zachování volby mezi cizím jazykem a matematikou správné. Těch argumentů, proč by to tak mělo být, je povícero. Pro mě ten základní je čistě pragmatický a nasměrovaný směrem k žákům těchto středních škol. A musím říct, že do určité míry považuji až za urážející argumenty, které tady od některých kolegů zazněly, kteří mluvili o prvovoličích a kteří vlastně jako by se snažili naznačit, že my, co zastáváme zachování volby mezi cizím jazykem a matematikou, to děláme jenom proto a nejenom proto, abychom nalákali líné studenty středních škol k tomu, aby volili naše politické strany a podle toho měníme naše názory.

To já naprosto odmítám. A chci říct jednu důležitou věc a obrátit naši pozornost ke statistikám CERMAT z loňského a minulého roku. Prostě stále platí, že pro studenty gymnázií státní maturita v současné podobě je relativně malou překážkou. Nechci říct, že je to úplně snadné, ale je to opravdu malá překážka, snadno zvládnutelná část zakončení středoškolského studia. Pro řadu středních škol, které mají maturitní obory, škol negymnaziálního typu se jedná o vážný problém. A já si opravdu nemyslím, že je to tím, že by se nějak snižovaly nároky nebo že by tam studovali hloupí studenti nebo že se tam ta matematika učí tak špatně, že to vůbec nemůžou zvládnout. Já jsem prostě přesvědčený o tom, že tam studují studenti, kteří mají nějaké zaměření, které mají nějaké priority ohledně volby vzdělávacích cest a že mají nějakou vzdělávací orientaci, která prostě chtě nechtě vede k tomu, že u té státní maturity prostě neobstávají. A to je nijak nedehonestuje, neshazuje, je to prostě jenom holý fakt. A z toho důvodu mně připadá vlastně úplně jako nesrozumitelné v této logice nebo v tomto konceptu zavádět povinnou maturitu z matematiky a tedy ty tři povinné maturitní předměty. Rád bych slyšel od kolegů, kteří zastávají tu tezi, že by se to tak opravdu mělo dít, aby odpověděli potom na otázku, co budeme dělat s těmi studenty, kteří prostě v tomto systému neobstojí. A bezpochyby se tak stane. Ta čísla, ty statistiky CERMAT jsou v tomto ohledu neúprosné, ukazuje se narůstající počet gymnazistů, kteří si vybírají volitelnou maturitu z matematiky, klesající počet žáků z odborných škol. Vidíme, někdo tady argumentoval vysokou neúspěšností státní maturity z německého jazyka. Tak si jenom, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, kteří jste k tomu vystupovali, tak si jenom odpovězme na otázku, co se bude dít za tři nebo za čtyři roky, až se tento systém spustí. A nechci být nějak ošklivý, ale bych rád, abychom se my všichni, kdo to tady případně takto podpoříme, potom postavili před ty školy a řekli, tak my jsme rádi, že těch mnoho desítek procent studentů maturitních ročníků neuspělo, protože to vlastně ukázalo, že to současné školství nejde dobrým směrem, že se ta matematika neučí dobře, že se snižují ty nároky, že ti studenti jsou třeba líní a tak podobně. Já bych tedy tu odvahu neměl. Protože já ze své učitelské praxe vím, že na těch školách studují studenti opravdu různí, každý z nich má nějaké dovednosti, vlohy pro něco jiného a posílat je předem na popravu mi prostě připadá, že je nezodpovědné a nesprávné. Tak to je ten jeden podle mého názoru z klíčových argumentů k tomu, aby v současné době nebyla zavedena v systému, kdy musejí všichni absolvovat, kteří studují obory s maturitou, stejnou úroveň státní maturitní zkoušky z matematiky i z cizího jazyka současně.

Pak je tady několik argumentů, které jsou, nechci říci vedlejší, ale pro současnou diskusi spíš řekněme konceptnější nebo systémovější. Určitě je jako dobré tady slyšet výzvy k tomu, aby se uskutečnila jakási debata u kulatého stolu o budoucí podobě maturitní zkoušky, abychom se bavili, jaké kompetence, znalosti, dovednosti mají maturanti mít, ale to podle mě, dámy a pánové, pane ministře, nepatří sem na tuto půdu. To není účelem jako v tomto okamžiku projednávání, kdy zde ve Sněmovně jsou novely školského zákona řešit. Mluvíme o Strategii 2030+, mluvíme o budoucnosti vzdělávání. Je to téma velmi důležité a ta diskuse, jakkoliv to možná zná neambiciózně, může trvat několik let, o tom, co má být vzděláváním od dvacátých let 21. století, k čemu chceme směřovat, jak má vypadat studium, kolik se toho mají žáci učit, jaký má být poměr mezi učením informací a dalších znalostí. Ale to prostě nepatří sem. Co patří sem, je rozhodnutí o tom, jak teď se postavit tváří v tvář blížícímu se zavedení státní maturity z matematiky. A moje odpověď na tuto výzvu zní tak, že bychom měli zachovat volbu mezi cizím jazykem a matematikou a pokud by tedy zde ve Sněmovně nějakým způsobem se objevovalo směřování k tomu, že státní maturita z matematiky by měla být zavedena, tak alespoň schválit nějaké její delší odložení. Je to výraz odpovědnosti vůči těm generacím studentů, kteří teď studují, i těm, kteří se na ty školy chystají.

A pak mi dovolte, abych na závěr reagoval ještě na těch několik argumentů, které tady zazněly ohledně té diskuse o stavu českého školství. Já jsem učil téměř dvacet let. Předpokládám, že se k té práci znovu vrátím. Já hluboce nesouhlasím s tím, že by docházelo k nějakému dlouhodobému snižování nároků v našich školách. Já slýchám stížnosti na to, že na vysoké školy přicházejí studenti, kteří mají méně znalostí, než mívávali. Ale prostě takový argument by platil v době, kdy na základě toho takzvaného boloňského systému nebylo zavedeno masové vysoké školství. A musím říci, že bych byl rád, kdyby to tady zmiňovali i ti z vás, kteří jste vysokoškolští profesoři nebo dokonce rektoři emeritních univerzit, že ta diskuse o tom, co současní studenti umějí nebo neumějí, musí prostě zaznívat v kontextu toho, kolik studentů dnes studuje na vysokých školách. Tak to prostě je. Já prostě odmítám názor ten, že na středních školách tím pádem je nějaká horší výuka, než byla. Není prostě. Víc žáků chodí na střední školy a víc studentů chodí studovat univerzity. A to se musí v nějaké podobě projevit.

Chtěl bych také říci, že matematika nebo povinná maturita z matematiky podle mého názor nemá sloužit jako nějaký boční nástroj k tomu, aby se na studenty kladly vyšší nároky nebo aby studenti byli zvyklí se více učit než v minulosti. Já vám řeknu jeden příklad. Nechci tady zatěžovat diskusi na půdě Poslanecké sněmovny nějakými konkrétními příklady z praxe, ale sám během své výuky posledních let geografie jsem velice dobře zaznamenal to, že žáci, kteří mají samozřejmě relativně přirozené sklony si občas ulehčovat hodnocení vzdělávání, tak nakonec byli raději, když se psal ten takzvaný test, na který se naučili zpaměti nějaké penzum znalostí, než když dostali nějakou náročnější samostatnou práci, která vyžadovala nějakou samostatnou přípravu. Ve druhém ročníku jsem vždycky zadával studentům, aby vypracovali samostatnou práci, která vyžadovala to, aby si podklady nastudovali a přečetli v angličtině. A mnohokrát jsem zažil, jak studenti říkali: radši mi tam, pane profesore, dejte test, my se naučíme 150 řek na slepou mapu mechanicky, než abychom se museli mořit s tou samostatnou prací a něco někde překládat, psát nějaký text, ověřovat si ho, někde ho prezentovat. Takže opravdu si nemyslím, že platí to, že by povinná maturita z matematiky měla sloužit k tomu, aby žáci ve školách byli pilnější a byli zvyklí více pracovat, než tomu bylo v minulosti.

A co se týká volby, nebo co se týká toho, co tady říkal pan rektor Vondrák a někteří další, kteří směřují o potřebě našeho hospodářství, to je bezpochyby pravda. Ale já jsem přesvědčený o tom, že z té své dvacetileté praxe gymnaziálního učitele, že ti studenti nakonec velice dobře vědí, co je bude čekat na vysoké škole, kterou si vyberou, a prostě zcela přirozeně chtějí-li studovat technickou, přírodovědeckou, lékařskou vysokou školu, tak prostě maturují z oborů, které s tím studiem souvisejí, nebo dokonce se věnují nějakému dodatečnému vzdělávání nebo nějaké dodatečné přípravě na ty přijímací zkoušky, aby zvládli to studium, které si vybrali a které třeba vyžaduje znalosti z matematiky. A platí to, dámy a pánové, i obráceně. Ten, kdo chtěl studovat sociální vědy, nejenže musel maturovat z nějakého příslušného předmětu, z historie, ze společenských věd, ale vedle toho se nadále připravoval i na toto studium.

Tolik tedy jsem chtěl dodat k těm argumentů, které tady zaznívaly. A chtěl bych závěrem vyzvat k tomu, abyste velice pečlivě promýšleli své argumenty pro to, jak zda v současné době zavádět povinnou maturitu z matematiky, k čemu je to dobré, jaké to má plnit účely. Já jsem přesvědčen o tom, že to není v současné době dobré. A současně souhlasím s tím, že musí být vedena nějaká dlouhodobá koncepční diskuse o podobě ukončování studia na střední škole a nechť se na základě takového uvážení, mezinárodních srovnání a tak podobně třeba rozhodne o tom, že má být povinná maturita z matematiky.

Ale podle mého názoru to nemůže být funkční v současném systému ukončování vzdělávání v České republice, struktuře oborů a různých typech škol, které máme. A také apeluji na to, abychom se opravdu zamysleli nad tím, čemu vystavujeme studenty našich škol, a to bez kontextu podle mého názoru trochu urážlivých komentářů o tom, že bychom na ně my, kteří se tímto tématem zabýváme, koukali jako na prvovoliče.

Děkuji za pozornost.