Česká republika nemá ekonomickou krizi, ale krizi morálních a etických hodnot. Vybraná politická garnitura nehájí zájmy občanů této země a za kus žvance by zaprodala vlastní zemi. Neprobíhá férový souboj politických směrů, ať už levicových či pravicových, ale probíhá boj o korýtka. Dnes je již běžné, že za teplé místečko daný politik přeběhne z protipólu na protipól a zájmy lidí, kteří ho kvůli jeho přesvědčení a programu zvolili, jim jsou ukradeny.

Korupce a klientelismus jsou morem české politiky. V žebříčku vnímání korupce se Česká republika propadává, což je důležité například pro zahraniční investory, kteří zvolí jinou lokalitu. Existuje hned několik úřadů, které mají s korupcí bojovat, ale bohužel jsou často ovládány politickými silami a nasazenými loutkami, nikoli skutečnými experty. Je jasné, že korupci jako takovou odstranit nelze, je součástí lidské historie po tisíce let, nicméně bych si přál, abychom se v žebříčku korupce vyšplhali na úroveň severských států. K tomu nepomohou nová nařízení a regulace, ale to, že si občané zvolí morálně odpovědné lidi, kteří do politiky nepůjdou kvůli vlastnímu prospěchu, ale kvůli ideálům a touze něco změnit. Také transparentnost a štíhlý stát jsou důležitými prvky ke snížení korupce. Čím více peněz se totiž přerozděluje, tím se riziko možné korupce zvyšuje. Já osobně jsem pro snížení daní, podle mého názoru by totiž peníze měly zůstat v kapsách daňových poplatníků. Pouze já vím, co je nejlepší udělat s mými penězi, nikoli státní aparát. Pokud státní aparát umí lépe hospodařit než já, tak zaveďme daň 98%.

V České republice je příliš mnoho soudů, ale spravedlnost je ve slepé uličce. Dnes je běžné, že soudní proces není o tom, aby soud zjistil, kdo má či nemá pravdu. Často je to souboj právníků a nejrůznějších právních kliček, vyhrává ten, kdo má více finančních prostředků na lepšího právníka. Dnes trvá léta vyřešit například běžný spor o zaplacení dluhu, kdy náklady na vymáhání pohledávky se pomalu rovnají dlužné částce. Než se vyřeší spor o dítě, tak se pomalu stane dospělým. Jak je například možné, že David Rath tak dlouho utíká spravedlnosti? Na jedné straně máme jasně prokazatelnou korupci a pachatel je stále na svobodě a na straně druhé máme starostu, který se bojí, že ho jeho kroky přivedou do kriminálu, protože není v jeho silách se orientovat v měnícím se bludišti právních předpisů. Zeštíhlení státní správy je krokem, který je nezbytným.

Dnes se bráníme socialismu z Ruska, ale neuvědomujeme si, že novodobý socialismus přichází z Bruselu. Bruselská byrokracie nesmyslnými regulacemi a nařízeními přehlasovává členské státy, ať už jde o povinné kvóty na migranty nebo regulace zbraňové politiky. Bruselský aparát plný byrokracie, klientelismu a touhy zničit identitu jednotlivých národních států se po vzoru SSSR stává jakýmsi velkým bratrem. Brusel nařizuje členským státům výši daní, zahraniční, legislativní, obrannou a hospodářskou politiku jednotlivým státům. Německo se opět stává dominantním státem, který převyšuje všechny ostatní. Brusel ničí férovou podnikatelskou soutěž, kdy dotace dostane podnikatel, který se lépe umí orientovat v dotační džungli a má prsty na jednotlivém ministerstvu. Pokud jeden podnikatel dostane dotaci, neznamená to, že se podpořilo soukromé podnikání. Znamená to, že druhý podnikatel bude na tom hůře, protože dotaci nedostal. Je načase, aby Evropská unie prošla výraznou reformou a vrátila se ke kořenům. Evropská unie vznikla na myšlence volného pohybu osob, věcí, služeb a kapitálu. Takovou Evropskou unii bych si přál. Bohužel jsme se s podpisem Lisabonské smlouvy zavázali k přijmutí společné měny euro a Brusel se stal jakousi Moskvou 70. let. Pokud k výrazné přeměně nedojde, bude nejlepší, aby Česká republika vystoupila z Evropské unie a stala se suverénním státem.

Doufám, že v nadcházejících parlamentních volbách si zvolíme ty politiky, kteří nemají za sebou žádné korupční aféry. Doufám, že to budou vážení lidé s vysokým vysokým morálním kreditem a touhou prosadit určité reformy, které pomohou České republice.