Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já myslím, že ani já nebudu mít poslední slovo, ale chtěl jsem přece jen k tomu pár slov říct.

Já myslím, že debata o rozsahu služeb, nebo transferů, které má stát poskytovat občanům, a debata o příjmech, které na to musí zajistit, je naprosto tradiční, je věčná, je také naprosto legitimní. Z tohoto hlediska je zřejmé, že daňový balíček, který tady máme, jeho cílem je zajistit dostatečné prostředky pro priority, které si vláda navrhla do státního rozpočtu. My v Senátu se nepodílíme na schvalování rozpočtů, ale podílíme se na schvalování zákonů, které obsahují mandatorní výdaje, platby, které stát poskytnout musí, a také se podílíme na schvalování zákonů, jako je tento, které příjmy do státního rozpočtu zajišťují.

Já myslím, že by od vlády bylo naprosto férové říct, že primárním cílem tohoto zákona je skutečně zajistit příjmy. Pokud ovšem volba toho, kde se příjmy zajišťují, pokud se při tom zohlední i některé negativní společenské fenomény, jako je užívání alkoholu nebo hazard, tak je to také legitimní úvaha. To, co já tady však postrádám, a myslím, že to zatím nezaznělo, je, že vedle legitimní debaty o tom, jaké mají být výdaje, tak je také rozumné požadovat, aby výdaje byly pokryty daňovými příjmy. A můžeme se bavit, jestli je vhodné zdvojnásobovat poplatek za vklad do katastru, já si tím také nejsem zrovna úplně jistý, nebo jestli je jednorázově zajistit zdaněním rezerv pojišťoven. Tam je ta problematičnost v tom, že to je jednorázové. Jak se to bude řešit tedy v dalších letech zajištění výdajů, které nepochybně neklesnou.

To, co já ale tady považuji za problematické, že v Senátu se všichni shodnou v poslední době na všech možných typech výdajů. Nejsou to jenom populistické kroky vlády, jak tady zaznělo. Všichni jsme tady hlasovali pro zvýšení důchodů, za chvíli tady budeme mít další zákon, kde skoro všichni budou hlasovat pro pozměňovací návrh, který, jestli se nepletu, jak jsem v debatě zaznamenal, představuje další výdaj 3,5 mld. Kč ročně ze státního... Prosím? Dobře, tak 1,6, ale prostě v řádu miliard. Před nedávnem jsme tady schválili usnesení, že požadujeme, aby byl splněn závazek České republiky ve výdajích na obranu, což znamená 60 mld. navíc. Ne skokově, ale rozloženo do několika let, ale 60 mld. ročně.

Ale pak už tady ale všichni, když projednáváme daňové věci, navrhují jenom daňové úlevy. A brání se jakémukoli navyšování daní. A to je neslučitelné. My můžeme mluvit o výdajovém populismu, ale také je příjmový populismus. A to je slibování, že se daně nebudou vybírat, nebo že se budou vybírat mnohem nižší. A když zároveň hlasujeme pro všechny zásadní výdaje, které stát má poskytovat.

Já si myslím, a já už jsem tady o tom mluvil v té debatě o zajištění výdajů na obranu, ale je to celá řada dalších oblastí. Všichni se shodnou, že budeme dál zvyšovat důchody, že chceme ještě více zvýšit platy učitelů, než jak je to navrženo ve státním rozpočtu. Všichni se shodnou, že je potřeba dát miliardy na sociální služby, takže my se nevyhneme podstatné debatě o zvýšení daní. Ano, daně platí lidé, to je fakt, ale zároveň si prostřednictvím státu zajišťují za tyto daně nějaké služby.

A pokud to všechno a spoustu dalších věcí, kde jsou požadavky na zvýšení, chceme řešit, tak se podle mě nevyhneme takovým debatám. A to může být názor sociální demokracie, že to má být třeba bankovní daň nebo jiné sektorové daně, nebo progresivní zdanění příjmů právnických osob, v situaci, kdy nějakých 250 – 300 mld. ročně odchází z ČR na dividendách. Ale ta debata je legitimní. Já jsem doopravdy chtěl zdůraznit to, že tady zaznívají velmi jednostranně jenom požadavky na nezvyšování daní, nebo dokonce padají návrhy, které reálně znamenají snížení výběru daní oproti současnému stavu a zároveň tady všichni hlasujeme vždy pro zvýšení jakýchkoli výdajů. Je v tom rozpor, který není dlouhodobě udržitelný, a ta debata o zvýšení daňových příjmů nás nemine. Nemůžeme se jí vyhnout.