Vážené kolegyně, vážení kolegové,

já připomenu situaci roku 2013, protože má hodně co společného s dnešní situací. To byl rok, kdy v Poslanecké sněmovně měla vládní koalice jasnou většinou 101 hlasů. Tato většina byla prezentována prezidentovi. On tedy tak svým způsobem nás vtipně požádal o to, že pokud máme 101 podpisů, tak chce, aby byly všechny notářsky ověřené. Na to Sněmovna nereagovala. A prezident v tu chvíli nerespektoval výsledek voleb a jmenoval vládu Jiřího Rusnoka a jeho spřízněných osob.

Poslanecká sněmovna tehdy reagovala, reagovala zcela zásadním způsobem, protože měla jasný cíl a to zachovat parlamentní demokracii a zachovat postavení Poslanecké sněmovny. Může to znít absurdně, ale tak to prostě je. Poslanecká sněmovna v tu chvíli nemohla udělat nic jiného, než se rozpustit. Kdyby totiž v ten moment respektovala to, že prezident jmenuje nikým nezvolenou vládu a Poslanecká sněmovna bude fungovat až do termínu řádných voleb roku 2014, v tu chvíli by tuto situaci označila za normální a do budoucna kdykoli prezidentem znova realizovatelnou.

Sněmovna reagovala tím nejsilnějším v tu chvíli možným způsobem, který měla, a to svým rozpuštěním, aby uhájila pozici Poslanecké sněmovny. Dnes jsme ve velice podobné situaci. Ať už to byl rok 2017, nebo léto roku 2019, prezident premiéra nenechává skládat vládu, jakou on si přeje, za jakou on nese politickou odpovědnost, ale určuje mu, kdo v té vládě má být. Některé členy přijímá, některé nepřijímá, některé odmítá dlouhodobě odvolat. Prezident v tu chvíli přejímá pravomoc premiéra.

Premiér má šanci se bránit. Může podat kompetenční žalobu. Kdyby ji podal, možná bychom tady nemuseli dneska řešit tuto ústavní žalobu. Premiér se rozhodl ji nepodat. A pak už je jenom jedna záchranná brzda, která zabrání tomu, aby prezident prostě válcoval parlamentní demokracii, a to je nechat rozhodnout Ústavní soud, kde ty hranice jsou.

A my jsme dneska v situaci, kdy je tady žaloba, která byla podpořena většinou Senátu, tak jsme v situaci, že bychom ji z mého pohledu a z pohledu klubu Starostů a nezávislých měli nechat posoudit Ústavním soudem. Je to v zájmu Poslanecké sněmovny. Je to v zájmu Parlamentu. Je to v zájmu budoucnosti každého poslance a každého, kdo půjde do voleb do Poslanecké sněmovny. Protože pokud dneska se rozhodnete ústavní žalobu zamítnout, tak rozhodujete za Ústavní soud. Ne ti, kteří ji pustí k Ústavnímu soudu a nechají Ústavní soud rozhodnout o tom, kde jsou ty hranice, aby ty hádky, které tady probíhaly a probíhat budou, aby jednou mohly být ukončeny. Aby ten orgán, aby ta instituce, která jediná může vykládat Ústavu, aby nám dala jasné stanovisko.

Když dneska ústavní žalobu nepodpoříte, rozhodujete za Ústavní soud. A co v tu chvíli říkáte? Že vám nevadí, že prezident v popříštích parlamentních volbách, nebo možná i dřív, nebude respektovat výsledek voleb. Že vám nevadí, že pověří sestavením vlády kohokoli. Dokonce to nemusí být ani člověk, který se voleb účastnil. Že vám nevadí, že taková vláda bude vládnout třeba půl roku, rok bez důvěry. Dneska, když tuto Ústavu (ústavní žalobu) zamítnete, tak toto vzkazujete prezidentovi. Když tuto ústavní žalobu zamítnete, tak vzkazujete prezidentovi, dělejte si po volbách, co chcete, jmenujte, koho chcete.

To, co dneska vám může připadat výhodné, protože prezident Zeman opakovaně říká, že v podstatě bez ohledu na výsledek příštích voleb bude pověřovat sestavením vlády Andreje Babiše, se také lehce může postavit proti vám. Dneska si svým rozhodováním teoreticky předplácíte to, jak za dva roky bude prezident rozhodovat při sestavování, při pověření sestavením nové vlády. Ale tímhle předplatným prodáváte parlamentní demokracii, protože vy jeho roli, kdy on překračuje své pravomoci, a na tom se shodnou ústavní právníci, otázka je, jestli je to považováno za hrubé, nebo jenom porušení Ústavy, tak vy ji prostě potvrdíte a řeknete, že takto je to v pořádku a takto má dál jednat.

Když se ve volbách rozhodne, že nebude jmenovat předpokládaného, proč ne, alespoň mezi vámi, předpokládaného vítěze voleb Andreje Babiše, a vybere si třeba - ať vás trochu vyděsím - vybere si třeba mě, neuděláte s tím vůbec nic. Protože se tak prezident rozhodne a protože vy dneska nebudete hlasovat pro postoupení žaloby k Ústavnímu soudu. (Reakce v sále.) Ano, použil jsem velice absurdní příklad právě proto, abych vám co možná otevřel oči, protože nerozhodujete o příštích dvou třech letech svého setrvání ve Sněmovně a ve funkcích, ale rozhodujete o tom, jak bude vypadat parlamentní demokracie příštích dvacet a více let v České republice. Prosím, nepoškoďte ji.

K vystoupení pana kolegy Faltýnka, který říkal, jak to bude hrozné, když se to dostane k Ústavnímu soudu, jak prezident přijde o funkci - já bych to vůbec tak nepředjímal. Až mě překvapilo, jak moc se ve své řeči bál toho, aby náhodou ústavní žaloba neskončila u Ústavního soudu, aby snad Ústavní soud nerozhodl o tom, že prezident bude zbaven funkce. Já to nedokážu odhadnout. A dokonce si nemyslím, že to tak může skončit. Překvapilo mě, jak moc se takového konce po přečtení ústavní žaloby bojí pan Faltýnek.

Já určitě budu hlasovat pro to, ať ústavní žalobu, kterou zpracovali senátoři a kterou schválili, abychom poskytli Ústavnímu soudu. Já nebudu rozhodovat svým hlasováním o tom, jestli prezident jednal správně, jestli porušil Ústavu, nebo neporušil Ústavu. Já svým hlasováním dávám důvěru Ústavnímu soudu, že on tak rozhodne. A jeho rozhodnutí budu také respektovat.

Prosím, učiňte tak také.