Po řadu měsíců už české občany zahrnují všemožná média včetně takzvaných veřejnoprávních nekonečným komediálním seriálem ze zámoří. Čeští diváci jsou až do úmoru »obšťastňováni« hrou na volby, z nichž má vzejít nový prezident expanzivní imperiální supervelmoci Spojených států amerických. Při pozornějším sledování té nekonečné komedie je přitom zcela zřejmé, že o příliš demokratický výběr vhodných kandidátů nejde. O věcné diskuse a zřetelné, později kontrolovatelné programy pak už vůbec ne.

Ostatně k čemu programy a k čemu poctivější demokracie při výběru a volbě kandidátů, když rozhodující jsou ti v zákulisí. Ať už s pomocí stamilionů dolarů a nejrůznějších triků, podvůdků i vyložených sprostot a podrazů vyhraje H. Clintonová nebo D. Trump, skutečnou politiku domácí i zahraniční budou nadále určovat ti, kdo ovládají ekonomiku a společnost Spojených států pomocí kapitálu, médií a struktur státní moci.

Typickým dokladem toho, k čemu jsou dobré prezidentské volby a kdo skutečně rozhoduje o politice, zájmech a směřování impéria, je figurka odcházejícího prezidenta Baracka Obamy. Ten nezvítězil a neobhájil prezidentský mandát proto, aby uskutečnil slibované zásadní změny k lepšímu. Svým reklamním úsměvem a účelovou rétorikou o zásadních změnách a potřebě míru posloužil fakticky jen k tomu, aby loutkoherci nad jevištěm mohli pokračovat ve svých špinavých kšeftech, ve vydírání světa a ve svých válkách dál.

Výbor pro Nobelovu cenu míru se bláhově pokusil preventivně zkorumpovat a motivovat Obamu udělením této ceny ve prospěch mírovější politiky supervelmoci. S otevřenými ústy ale pak všichni naivní hleděli, jak politika agresí, okupací a válek, spojovaná se jménem G. Bushe mladšího, pokračuje. A že je o to nebezpečnější, oč více nadějí se s figurkou B. Obamy v prezidentských kampaních spojovalo.

Když prezident D. Eisenhower na odchodu z funkce Američanům 17. ledna 1961 naznačil, že ne oni svým hlasem, ale nejmocnější kapitálová uskupení a vojenskoprůmyslový komplex rozhodují o směřování a životě země, bylo to pro mnohé překvapením. Eisenhower tehdy oznámil, že rozhodování nikým nevolených sil, jejich »celkový ekonomický, politický, dokonce duchovní vliv je pociťován v každém městě, státě, v každém vládním úřadu… Možnost zničujícího růstu této nežádoucí moci existuje a bude trvat«.

Nikdo racionálně uvažující nemůže dnes čekat, že by politiku těch nevolených a takřka neomezeně působících sil, nenasytných a válekchtivých elit Spojených států, které využily jako maskování a klamný vývěsní štít B. Obamu, mohla změnit H. Clintonová nebo D. Tramp. Tím spíše, že na rozdíl od poněkud zneužité reklamní figurky B. Obamy jsou Clintonová a Tramp typickými zástupci těchto ze zákulisí působících elit. O jakých volbách a o jakém výběru alternativ tu může být řeč?

Ani nevím, proč se mi právě v tuto chvíli vybavuje Danteho Božská komedie se skladbou v rytmu toskánské písně a s hemžením plastických a elastických figurek.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)

Publikováno 9.8.2016 v deníku Haló noviny.

Převzato z profilu.