Z ekonomického hlediska je přijetí eura přinejmenším sporné, což potvrzují i názory odborníků. Přijetím eura by Česká republika ztratila možnost rozhodovat o své vlastní měnové politice, tuto pravomoc by získala Evropská centrální banka ve Frankfurtu. ČR by tím pádem ztratila možnost vyrovnávat celosvětové ekonomické výkyvy a hospodářské šoky, které na každou členskou zemi dopadají jinak. ČNB by již nevyhlašovala vlastní úrokové sazby, které by nově vyhlašovala ECB. Je důležité zmínit že špatná politika levných peněz, kterou praktikovala ECB po světové ekonomické krizi, aby zabránila krachu jižních států Eurozóny, je mimo jiné jednou z hlavních příčin vysoké inflace v celé Evropě. Inflace je totiž peněžní jev. Vlastní a nezávislá měnová politika je pro malou otevřenou ekonomiku, jako je ČR, naprosto klíčová. A ČNB je v tomto kontextu považována za světovou špičku.

Dalším značným negativem je dopad na mzdy, kdy například v Lotyšsku po přijetí eura došlo k poklesu mezd o desítky procent (což dokonce vedlo k masivní emigraci). Negativně je ovlivněna také kupní síla mezd, kdy cenová hladina v malých ekonomikách, které přijmou euro konverguje k průměru eurozóny rychleji než mzdy, tím pádem jejich kupní síla klesá (tento jev je možné spatřit například i na Slovensku).

Argument, že přijetí eura by nás ochránilo před vysokou inflací, je dle dat také lichý. Už jen proto, že některé země Eurozóny, například zmíněné Lotyšsko nebo Estonsko, zažily inflaci kolem 20 % podobně jako ČR. Malé otevřené ekonomiky zkrátka na externí šoky reagují citlivěji než ty velké, jako třeba Německo či Francie. Jejich jedinou nadějí v této situaci je právě autonomní měnová politika. ČNB mohla zvýšit úrokové sazby na úroveň, na kterou by ECB nikdy nemohla, jinak by jižní křídlo unie zbankrotovalo.