Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, blíží se smutné výročí 15. března, výročí okupace Československa německou armádou, a já bych rád připomněl, že již delší dobu, několik let, visí v systému náš návrh pod sněmovním tiskem číslo 16 na změnu zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích a o významných dnech a dnech pracovního klidu. 

Náš návrh obsahuje dva body. Za prvé, navrhujeme mezi významné dny České republiky zařadit 15. březen jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí. Za druhé, navrhujeme změnit označení významného dne 18. června, a to ze stávajícího Den hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí. K tomu druhému bodu nás vedlo zjištění, že když se zeptáte někoho na ulici, jestli ví, co byl druhý odboj, tak většina odpovědí je negativní. Takže proto toto upřesnění považujeme za důležité.

15. březen 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakékoliv státní suverenity. Poté následovala jeho přímá německá vojenská okupace a šestileté období plošného a cíleného teroru, vyvražďování občanů českých zemí dnešní České republiky, které mělo jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter.

Podle výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archivu v Praze činí počet obětí německého nacistického režimu v Československu zhruba 343 tisíc osob v rámci celého československého státu, ale do toho počtu nejsou zahrnuti lidi, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky takzvaného totálního nasazení a podobně. Takže skutečný počet faktických obětí této okupace je výrazně vyšší a určitě nebude daleko od jednoho milionu osob.

V českých zemích počet přímých obětí pak činí minimálně 122 tisíc. (Zakašlání.) Pardon. Za dobu existence takzvaného německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně osm tisíc občanů, zhruba 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech a dalších 3 500 zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Oběťmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice a z těch nejznámějších pak samozřejmě jsou to Lidice a Ležáky.

Nanejvýše je nutné zdůraznit, že jen v domácím odboji proti německé okupaci zahynulo na 100 tisíc Čechů. Proto musí být 15. březen jednoznačně připomínán, a to nejenom jako památka těchto obětí. Tím spíše, že zákon o státních svátcích již - a je to správné - zahrnuje mezi české významné dny 27. červen jako Den památky obětí komunistického režimu a rovněž 21. srpen coby Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, kde byl počet obětí řádově nižší, než je v případě německé okupace. V tomto kontextu by v tomto zákoně i vzhledem k úctě k historické pravdě a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace v českých zemích a pozůstalým po nich měl zcela jistě tento den, 15. březen, jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí figurovat.

Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak stále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizaci škod napáchaných německým režimem v Československu během této války i po ní a přední a na české zemi a na českých lidech. Ve veřejném prostoru rovněž probíhá jakási podivná kampaň, snažící se nás a zejména naši mladou generaci přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jednou z dějinných epizod, která náš stát postihla a která v podstatě nebyla ničím výjimečná. Já myslím, že ti mrtví si to nemyslí.

Čeští občané, vojáci i civilisté, prokázali tváří v tvář německé okupaci a německé moci mimořádné hrdinství a odvahu v zahraničních armádách, na válečných frontách, v různých protinacistických armádách, ale hlavně v domácím odboji, kde byla situace zdaleka nejtěžší. A to je důvodem pro druhou námi navrhovanou změnu, kterou je přejmenování významného dne 18. června ze současného Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů... (Předsedající: Čas.) odboje proti německé okupaci českých zemí. To byl první návrh. Teď, jestli dovolíte, přejdu...

Děkuji. Vážení kolegové, vážené kolegyně, opět se zvedá další migrační vlna, která dokonce přesahuje migrační vlny, které jsme zde měli, a s ní se samozřejmě zvedá i další nebezpečí terorismu, další nebezpečí, které vychází pro naši společnost právě z hlediska nelegální migrace, z hlediska nelegálních migrantů, koneckonců události z poslední doby, kdy došlo k masovému útoku ze zadržovacího zařízení, to velmi značně to ilustrují.

Já bych tedy navrhoval zařadit na program dnešní schůze sněmovní tisk číslo 13, což je návrh skupiny poslanců hnutí SPD na úpravu zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku. Konkrétně se jedná o zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií, nejenom hnutí, jak je tomu uvedeno v zákoně nyní, což je náš dluh směrem k odstranění nedostatků platné podoby a úpravy zákona, která neřeší otázku veřejného šíření ideologií propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik.

Je proto načase napravit tento nedostatek a doznění zákona doplnit za termín hnutí dvě slova - "anebo ideologií". Nejde totiž ani zdaleka pouze o nyní známé nenávistné a nepřátelské ideologie, které již reálně existují, ale jde i o takové ideologie, které jsou známé méně, o kterých možná prakticky ještě nevíme, o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí, anebo dokonce o takové ideologie, které teprve mohou v budoucnosti vzniknout, ať se již budou ukrývat pod různými dalšími ismy.