Proč je tedy obhajoba národních zájmů viděna jako něco špatného a v kontextu EU je často označována slovem nacionalismus?

EU je, a věřím, že i zůstane, úzkým uskupením států, které skrze společné orgány prosazují zájmy své, svých občanů, firem i EU jako celku. Jeden příklad za všechny. Tento čtvrtek budou lídři zemí EU v Bruselu jednat o obchodních vztazích mezi EU a Čínou. Ve svém strategickém výhledu z 12. března Evropská komise volá po vyváženějších vzájemných ekonomických vztazích, protože Čína si jednostranně chrání své podniky a omezuje vstup těch evropských.

A jak na to reagují lídři největších členů EU? Angela Merkel například podle serveru Politico řekla, že Německo je sice pro otevřený trh, ale zároveň musí chránit své zájmy. A proto spolu s Francií připravilo návrh, který ve čtvrtek budou diskutovat lídři všech členů EU.

Podle Politico s podporou návrhu zatím váhá například italská vláda, protože Itálie se chystá připojit k čínskému projektu Nové Hedvábné stezky. Tento týden o tom v Itálii jedná čínský prezident Si Ťin-pching. Na významu by v takovém případě nabyl i Čechům známý přístav Terst, který by se stal vstupní branou pro čínský obchod.

Tento aktuální příklad ukazuje, že konání EU se často řídí národními zájmy jednotlivých členů. Ty připraví návrh a přednesou jej v evropských orgánech. EU jako celek pak jedná ve prospěch svých členů. A tak by měla EU fungovat. Nebojme se přiznat, že máme národní zájmy, které chceme chránit. A využívejme členství v EU k jejich prosazení. Dělají to i ti, kdo jsou hlavním motorem evropské integrace.

Jiří Kozák
Zastupitel města Říčany
Kandidát do Evropského parlamentu