Filmová hláška, zakončená otazníkem, se pro Británii stala realitou bez otazníku. Britská společnost zřejmě poprvé zažívá, co my narození v socialismu jsme zažívali skoro každodenně. Nekonečné fronty na britských čerpacích stanicích ale gradují i do velmi odporných rvaček. Že bych se za socialismu pral ve frontě na tenké párky, jindy na toaleťák, to se nestalo.

Občas i mizérie je zajímavou zkušeností. Bez nedostatku cihel bych nepoznal, jak se vytahují čerstvě pálené cihly z ještě horké pece, nebo vykládání cementu rovnou z vagonu na vůz těžce sehnaného fuškaře, dobrá zkušenost do života. O shánění dlaždiček, které soudruzi kvůli vadám nevyvezli do valutové ciziny, ranní stepování ve frontě na knihu, která alespoň trochu dávala naději, že se v ní tolik nelže, ani nemluvím.

"Hrdí Britové" teď pociťují pravdu o tom, kdo jejich blahobyt poslední desetiletí svojí prací dotvářel. Asi ale ještě nepochopili realitu a zvou řidiče kamiónů na tři měsíce do svého království. To určitě někomu stojí za to. Túhle. Možná by měl Boris sám za volant usednout. Když v kampani vláčel býka za rohy, proč by neuřídil cisternu? Co Britům navařil, to by si teď měl vyžrat. Takhle by to podle mě mělo chodit nejen za kanálem, ale i u nás.

P.S. Benzínu je na britských pumpách nedostatek, ale vyvažují to živá prasata, kterých je přebytek, protože je nemá kdo porazit kvůli nedostatku řezníků.