Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

znovu máme na stole nový stavební zákon. Máme ho na stole proto, že se nepodařilo v tom předchozím období najít napříč Poslaneckou sněmovnou elementární shodu, jak tuhle klíčovou procesní, ale nejenom procesní, ale i věcnou normu převést do života.

Odehrával se tu dramatický spor a vážný spor o to, jestli má vzniknout nový obrovský stavební úřad na úrovni krajů. Nikoli na úrovni současných krajských úřadů, aby bylo jasno, ale nová struktura, která by existovala paralelně vedle současných krajských úřadů, vedle současných obecných stavebních úřadů na úrovni měst a obcí. Znamenalo by to řádově tisíce úředníků, kteří by přecházeli do této nové struktury. A jak se ukazuje i teď, a slyšíme to v posledních dnech znovu velmi hlasitě, reálně by hrozilo riziko, že v České republice dojde k zastavení stavební činnosti vlivem ochromení stavební správy. Protože ze strany měst a obcí, a zmiňovali jsme to tady ne jako hypotézu, ne jako nějaké politické řeči, ale jako reálnou odezvu z území, že jak tajemníci, tak starostové měst a obcí nabídnou stávajícím úředníkům na úrovni stavebních úřadů angažmá, které bude prostě pro ně v místě atraktivní, že ztratíme i to, co v České republice máme - rozhodování s místní znalostí, rozhodování v patřičné odborné kvalifikaci. Upozorňovali jsme důsledně na tahle reálná rizika, ale bylo to jako házet hrách na zeď.

Situace se změnila. Nám současná situace umožňuje napravit tenhle vážný problém a zabránit tomu naprosto reálnému riziku, že místo toho abychom urychlili stavební činnost, tak že se vlivem vzniku nové struktury stavební činnost zastaví. To je důvod, proč teď za vámi přicházíme s návrhem, který dává základní jistotu směrem k městům a obcím, že nedojde k fatálnímu narušení současného smíšeného modelu veřejné správy a že najdeme v následujícím roce řešení, které pevně doufám už bude mít soulad napříč Sněmovnou, tak jako se to podařilo v případě digitalizace stavebního řízení, a bude to přijatelná podoba uspořádání stavební správy v České republice.

Teď ale abychom dokázali opravdu do měst a obcí vyslat jasný signál, že není třeba se obávat, že nevzniká nová krajská struktura v deseti či dvanácti tisících hlavách, tak že odkládáme účinnost právě pro tento segment stavební činnosti, pro obecné stavby. Ale protože od začátku jsme také říkali, že na nové podobě nového stavebního zákona nacházíme v důležitých principech shodu, například v zákazu ping pongu, ve zjednodušování jednotlivých kroků, v omezování počtu razítek. Tady to od začátku shodu mělo. A byla velká škoda, že se nepodařilo vlivem zarputilosti některých vládních představitelů uvolnit cestu k rozumnému řešení. Teď je na nás, abychom s rozumným řešením přišli. A pokládám opravdu za důležité teď jasný signál směrem k městům a obcím vyslat, že se nebude konat zemětřesení na úrovni městských a obecních stavebních úřadů na úrovni městských úřadů. Tohle je důležitá zpráva.

Rád bych připomněl, že to zdaleka v té době nebyl jenom politický spor. Ten spor měli mezi sebou i klíčová ministerstva. Vzpomeňte na rozsáhlou studii, kterou zpracovalo Ministerstvo vnitra a upozorňovalo na závažné problémy, které by ta reforma stavební správy měla. A od první chvíle a do poslední chvíle se k tomu návrhu stavěla krajně kriticky. Chtěl bych zdůraznit, že vytvořit normu, která má tak zásadní spor na úrovni věcných ministerstev, které ale mají být partnerské, protože MMR je věcně příslušným ministerstvem pro stavební správu, ale pro správní řád a pro uspořádání veřejné správy je to Ministerstvo vnitra. A vytvořit normu, která v základu znamená tak vážný spor dvou klíčových resort, je prostě nesmysl. A teď se to bohužel jenom ukazuje.