Na firmy vyrábějící vakcíny je vytvářen obrovský nátlak - očkování dnes představuje jedinou spolehlivou cestu ze života s pandemií. Firmy ale samozřejmě nestíhají očkovací látky vyrábět tak rychle, jak by vzhledem k současné situaci země chtěly (i když některé země nejsou sto využít ani to, co získají).

Unie uzavřela v rámci společného nákupu šest kontraktů s různými dodavateli a objednáno je více než dvě miliardy dávek. Při sjednávání těchto kontraktů nebylo jasné, jaká bude účinnost a dostupnost té či oné vakcíny a některá očekávání se nenaplnila. V současnosti získaly povolení pro distribuci pouze vakcíny od výrobců Pfizer-BioNTech, Moderna a AstraZeneca. Další jednání závisí na tom, kdy firmy předloží data k povolení (ale i před ním, dle dohody s EU, vakcíny pro UniI mohou, na riziko EU, vyrábět tak, aby v případě schválení nedošlo ke zdržení v distribuci).

Férové rozdělení toho, co je vyrobeno, je obrovský problém, kde se střetává morálka, peníze a politický zájem. V EU se podařilo tento problém (částečně) eliminovat tím, že Evropská komise dle instrukcí šéfů členských zemí, vyjednala kontrakty s dodavateli vakcín. Lze namítnout, že to je na úkor zemí velkých a silných, které by z dnes omezeného “koláče” byly sto utrhnout větší kus, ale jen na úkor ostatních. Limitem je totiž schopnost vakcíny vyrobit. Nepochybuji tedy o tom, že se jedná o správné rozhodnutí a ve prospěch všech.

Neznamená to však, že by jednotlivé země Unie měly zakázáno vyjednávat s výrobci jiných vakcín napřímo (Maďarsko například povolilo pro své občany využití vakcín z Ruska a Číny).

PS: Dle rozhovoru pana Prymuly z ledna se naše vláda snažila s výrobci, kteří mají kontrakt s EU, jednat separátně. Dočkala se odmítnutí, což odpovídá smlouvám. Nevím, zda proponenty tohoto kroku třeba napadlo, co by se stalo, kdyby se touto cestou vydalo například Německo. A nebo Belgie, na jejíž území výroba některých vakcín probíhá.