Naše země nemá nadbytek vlastenců. Naše země nemá ani dostatečně velkou a silnou armádu, aby zabezpečila suverenitu ČR. Naše země nemá ani dostatek věrohodných spojenců, kteří by nám v nouzi nejvyšší přišli na pomoc. Jen stručně připomenu naší historickou zkušenost se spojenci:

• v roce 1938 náš spojenec Francie (smlouva z 25. ledna 1924) nás prodala v Mnichově;
• další spojenec z velkých demokratických zemí – Velká Británie nás v Mnichově prodala také a ještě hitlerovskému Německu poskytla část našeho zlatého pokladu deponovaného v britských bankách jako náhradu za „zdevastované“ Sudety; -
• náš soused Polsko nás brutálně napadl v roce 1938 a zabral část Těšínska, když již v roce 1934 uzavřel smlouvu s Německem;
• náš spojenec SSSR spolu s dalšími státy Varšavské smlouvy v roce 1968 vojenskou silou změnil naše vnitřní politické procesy.

Tito naši „spojenci“, kteří nás donutili vydat naše pohraničí, vzápětí po Mnichovské dohodě uzavřeli smlouvu s Německem (V. Británie již 30. září 1938, Francie 6. prosince 1938). Také USA až do konce roku 1941 silně investovaly do německého průmyslu, včetně toho zbrojního. Jen namátkově to byly zbrojní závody Krupp, chemické závody IG Farbenindustrie AG (s neslavně známým plynem „cyklon B“), závody Oppel a další.

Moje babička vždy říkávala: „Pomož si sám a Pán Bůh ti pomůže“. V překladu to znamená: Když si nepomůžeš sám, nikdo ti nepomůže. Spoléhej především na své vlastní síly. Nikdo nám nepomůže, pokud budeme jednat nevěrohodně, bezzásadově. A jak to vypadá v současné době s AČR a s našimi spojenci?

AČR svojí velikostí bojových útvarů, stavem zásob a celkovou schopností logistiky je schopna bránit jedno větší okresní město několik dnů. Připravené zálohy k doplnění bojových útvarů neexistují. Protivzdušná obrana státu prakticky neexistuje. Ochrana občanů před účinky válečného konfliktu není funkční: není budována infrastruktura zodolněných objektů pro úkryt a ty staré byly zrušeny, nejsou k dispozici (v dostatečném množství) ochranné prostředky (zejména protichemické), neexistují strategické zásoby potravin (v odpovídající struktuře a množství) atd.

Jak je to s věrohodností naší republiky? Stačí si položit jednu otázku a poctivě si na ní odpovědět: plníme své mezinárodní smlouvy?

Základní smlouvou, která má zabezpečit naši obranu, je Severoatlantická smlouva, kterou podepisují všechny státy, které vstupují do obranné organizace NATO. Tato smlouva má jeden jediný článek, který členské státy k něčemu zavazuje. Je to článek č.1: Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Stačí vzpomenout, že hned několik dnů po podepsání této smlouvy ČR poskytla svůj vzdušný prostor pro přelet bojových letounů (našich spojenců z NATO) k bombardování Srbska. Tato akce byla v rozporu s Chartou OSN a Rada bezpečnosti OSN k takové akci nedala souhlas. Jednalo se o akt hrubého porušení nejen Charty OSN, ale také vlastní smlouvy!!! Od té doby řada našich spojenců porušuje nejen Chartu OSN, ale také Severoatlantickou smlouvu. Za našeho tichého souhlasu a bohužel, některých takových akcí jsme se také zúčastnili. Lze tady hovořit o věrohodnosti nás a našich spojenců?

Ale vraťme se k úvodní otázce z názvu tohoto článku. Z tisku se dozvídáme, že ministr vnitra Hamáček (ČSSD) chce prosadit nový zákon, který by postavil různé spolky, které si říkají „Domobrana“ „Národní domobrana“ a podobně, mimo zákon. Mimo jiné (podle Aktuálně.cz) prohlásil: „Navrhovaný zákon by měl jednoznačně stanovit, že v Česku jsou různé nelegální paramilitární struktury, které by si mimo právní rámec činily nárok na nahrazování, zastupování či doplňování jejího bezpečnostního systému …“. (Položil si vůbec J. Hamáček otázku, jak funguje ten náš bezpečnostní systém?)

Ano, existuje mnoho takových spolků, jejichž členové legálně drží nějakou osobní zbraň. Provádí legální výcvik s těmito zbraněmi a já osobně jsem zatím v našich masmédiích nezaznamenal jediný trestný čin, kterého by se tito lidé dopustili. Drtivou většinu těchto lidí považuji za vlastence, kteří si váží naší země a vidí závažné nedostatky ve stavu ochrany a obrany naší suverenity. Zároveň cítí povinnost ve prospěch své vlasti něco užitečného udělat. Za vlastní peníze a ve svém volném čase. Ano, i tady se může vyskytnout nějaký dobrodruh. Tomu nezabrání žádný zákon (děje se to i v AČR), ale znovu tvrdím, že drtivá většina z nich jsou vlastenci. A tyto lidi chce J. Hamáček postavit mimo zákon, chce je kriminalizovat.

Podle mého názoru je vhodné, aby J. Hamáček, společně s ministrem obrany vypracovali návrh zákona o teritoriální obraně. Ta by měla vhodným způsobem doplňovat schopnosti ozbrojených sil a vyplnit ta „bílá místa“ v zabezpečení obrany ČR, na která jsem stručně poukázal v předchozí stati tohoto článku. V takovém případu by nemuselo docházet k pokusům o kriminalizaci lidí, kterým záleží na jejich vlasti. Navíc by J. Hamáček udělal kus užitečné práce.

(převzato z Profilu)