Vážený pane prezidente Klausi, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové,

jsem rád, že se dnes opět setkáváme při příležitost udělení státních vyznamenání výrazným osobnostem naší společnosti.

V minulých dvou letech to bylo obtížné vzhledem k mé nemoci i vzhledem k pandemii covidu. O to důležitější je uvědomit si, v jaké době, v jakých dnech se setkáváme dnes. Nedaleko od našich hranic zuří válka, válka vyvolaná ruskou agresí vůči Ukrajině. A myslím si, že je důležité právě při této příležitosti vzpomenout lidu Ukrajiny. Proto dnes na hradním nádvoří byla vyvěšena ukrajinská vlajka, proto poprvé zazněla ukrajinská hymna a proto jsme Vás poprosili v pozvánce na toto naše setkání, abyste finančně, například prostřednictvím katolické Charity, přispěli na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Nejenom to, jedna z našich poslankyň vystoupila s návrhem, abych udělil nejvyšší české vyznamenání ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, a já jsem se rozhodl tomuto návrhu vyhovět. Je tomu tak proto, protože ukrajinský prezident projevil odvahu a statečnost, a třebaže mu Spojené státy nabízely evakuaci, zůstal v hlavním městě své země, odkud řídí její obranu.

Tím už přecházím k tématu, které nás vždy spojovalo v minulých letech. K tématu ocenění výrazných osobností, ne jenom, i když převážně české společnosti. A jsem si vědom toho, že těchto osobností je daleko více, než můžeme při této příležitosti ve Vladislavském sále ocenit. Rád přijímám návrhy obou komor našeho Parlamentu, ale se stejnou pozorností přijímám i návrhy naší veřejnosti, a každý rok je těchto návrhů minimálně několik set. A já vždy lituji, že z prostorových důvodů nelze vyhovět všem, i když by si to všichni nesporně zasloužili.