Vážený pane místopředsedo vlády,

obdržel jsem Váš dopis ze dne 15.1.2021, č.j. MV-6351-1/P-2021, v němž mne jakožto předsedu parlamentního politického hnutí Starostové a nezávislí informujete, že se Ministerstvo vnitra ČR (dále jen “ministerstvo” či “úřad”) jakožto orgán příslušný k vyřízení žádostí od občanů, firem a dalších subjektů o náhradu škody podle § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon) rozhodlo žádné odškodňování neprovádět, když uvádíte - stručně řečeno - následující dva hlavní argumenty takového postupu Vašeho úřadu:

a) nelze odškodňovat škodu způsobenou vydáním právních předpisů (krizová opatření),
b) skutečným původcem škody však nemají být vydaná krizová opatření, ale koronavir.

Celkem mělo být podáno přes 400 žádostí o náhradu škody od osob, které požádaly o její nahrazení v celkové hodnotě přes 5 mld. Kč.

Jakkoli nepochybuji, že Váš postup není veden zlým úmyslem, pokládám shora nastíněnou argumentaci Ministerstva vnitra za rozporuplnou a pochybuji o jejím souladu se zákonem, ale také principy právního státu.

Od 12. března do 17.5.2020 byl v ČR byl po dobu 66 dnů vyhlášen nouzový stav, na jehož základě došlo k omezení řady základních práv vč. práva na podnikání s výraznými dopady na život občanů, podnikatelů, stabilitu firem. Souhlasím s Vámi, že je jasné, že pandemie zasáhla Českou republiku jakožto celosvětová událost. Na druhou stranu již v běžném evropském srovnání lze mít pochybnosti, jak zvládá vláda se s ní vyrovnávat, jak dokázala postiženým občanům, podnikatelům, firmám aj. pomoci. V některých oblastech nepochybně ano, v řadě oblastí i hnutí STAN ovšem poukazovalo na významné problémy a limity státní pomoci.

Absolutní odmítnutí všech žádostí o náhradu škody, které uplatnil Váš úřad, pokládám spolu s mými kolegy za paušalizující a nepřijatelný přístup. Důvěra v právo je jednou ze základních hodnot a občan by v ní neměl být zklamán. Samozřejmě že stát musí ověřit, zda jsou splněny všechny podmínky pro přiznání nároku, na druhou stranu odmítnutí všech žadatelů už samo o sobě svědčí i spíše postoji politickém, účelovém či jinak ovlivněném, než o postupu podle zákona.

I naše hnutí podalo žádost o náhradu škody z titulu nezákonně odložených doplňujících senátních voleb na Teplicku, kdy jsme museli vydat více než dvojnásobek původně odhadovaných nákladů na tyto volby, když nezákonnost rozhodnutí vlády potvrdil Nejvyšší správní soud. Je sice poněkud s podivem, že jsme doposud neobdrželi žádné stanovisko Vašeho úřadu, ale nám v tuto chvíli nejde “o náš případ”, ale o stovky žadatelů, kterým Váš úřad fakticky sdělil, že “vypíná” tu část krizového zákona, která zakotvuje občanům a dalším subjektů právo na náhradu škody.

Jak jsem uvedl, s takovým paušalizujícím přístupem nemůžeme souhlasit, neboť každou žádost je nutné posoudit individuálně, vyhodnotit ji ve světle vznesených argumentů a důkazů, a to s ohledem na skutečnost, že řada subjektů se pochopitelně spoléhala, že jim jejich oprávněné nároky budou státem nahrazeny (proto se např. nehlásila o podporu v covid programech).

Hnutí STAN má skutečně za správné, že ohrožené skupiny obyvatel, podnikatelů či zájmových sdružení jsou v určité míře kompenzovány jak na zákonné úrovni, tak formou vládních podpůrných opatření, jejichž efektivita i dosah je sama o sobě předmětem opravněných pochybností. Ovšem tato kompenzační opatření nemohou nahradit či vypnout institut náhrady škody, jak jej zná platný krizový zákon.

Vámi uváděné informace o celkovém počtu žadatelů, ale i rozsahu nároků, který by jinak určitě měl podléhat zevrubnému věcnému přezkumu, nesvědčí “o lavině nároků” v řádu stovek miliard, jak zněl častý argument vlády (lhůta pro uplatnění u krizového orgánu je propadná, tudíž již žádné nároky za období jarního nouzového stavu 2020 vznést nejde).

Musím upozornit na zcela opačný přístup například německé vlády nebo vyzdvihnout zákonnou iniciativu rakouské vlády, která naopak rozšířila možnosti náhrad (viz § 32 Gesamte Rechtsvorschrift für Epidemiegesetz 1950, ve znění účinném od 29.01.2021). V důsledku tohoto přístupu také jsou v již zmíněných zemích vládní opatření dodržována v masivním měřítku, protože jsou společensky akceptována a občané a firmy se nedostávají na samou existenční hranu, jako jsme svědky v naší zemi v současnosti.

Pokud jde o Vámi uváděné důvody, pokládám je za sporné, protože stejně jako představuje pandemie vyšší moc, tak z vyšší moci dochází k povodním či větrným smrštím, u nichž však podle krizového zákona postupováno bylo. Krizový zákon přesně na takové krizové situace, vzniklé z důvodu vyšší moci, přeci míří. Zmiňovaný první důvod (škoda vzniklá z opatření s povahou právních předpisů) si protiřečí již ze své podstaty. Vláda přijala opatření, z nichž vzešla škoda (klasicky uzavřené provozy - restaurace), ale Ministerstvo vnitra vylučuje náhradu škody z důvodu, že vydaná vládní opatření mají povahu právního předpisu?! Musím odcitovat § 36 odst. 1 krizového zákona: „Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám“. Pokud vláda vydala krizová opatření, kterými nepochybně řadu základních práv omezila, nemůže se dovolávat toho, že nebude náhrada škody poskytnuta, protože škoda vznikla z krizových opatření, které jsou právními předpisy, z nichž se škoda nehradí.

Vážený pane ministře, 

se shora uvedených důvodů jsem spolu se svými kolegy přesvědčen, že postup Vašeho úřadu vyvolává řadu zásadních rozporů (zjevné účelovosti, změny dosavadního přístupu, libovůle atd.) a ve svém celku podkopává důvěru občanů v principy demokratického právního státu, který své právo dodržuje. Dovolte mi Vás proto vyzvat, abyste postup Vašeho úřadu přehodnotil, nechal provést řádné řízení u každé žádosti a tyto Váš úřad individuálně posoudil a rozhodl o nich podle stanovených pravidel (zejm. krizového zákona). Jsem přesvědčen, že občané, podnikatelé a firmy, které řádně platí státu daně si takový postup podle práva zaslouží a stát se tím vyhne zbytečným soudním sporům, u nichž si nepochybně řada z žadatelů bude oprávněně stěžovat, že jejich žádosti byly nezákonně paušálně odmítnuty. Hnutí STAN má ochranu demokratického právního státu jako jednu ze základních hodnot vepsán mezi základní hodnoty hnutí dle svých stanov. Nemohu proto ani postupovat jinak, než Vás vyzvat, abyste o ochranu této hodnoty usiloval spolu s námi.

S pozdravem

Vít Rakušan
předseda hnutí