Vládní činitelé se předháněli v pozitivních hodnoceních, až na stavebnictví rostly odvětví národního hospodářství a s ním i HDP, také se posunuly nahoru platy zejména ve státním sektoru, klesala nezaměstnanost, díky migraci stoupal počet obyvatel... Zkrátka, až na některé škraloupy téměř radostná selanka. Je tomu skutečně tak? Podívejme se například na tři oblasti, které spolu vzájemně souvisejí:

Průmysl je bezesporu zásadním hybatelem pokroku. Naše republika pařila a patří k těm státům, které mají jeden z nejvyšších průmyslových podílů na státním rozpočtu. Pracuje v něm aktuálně podle statistiky 37,4% pracovníků, a ti vytvářejí 37,3% HDP. V Německu je to jen 24,6% dělníků, kteří vytvářejí 30,4% HDP.

V čem tedy zaostáváme? Že by už neplatilo úsloví o zlatých českých ručičkách? Proč český průmysl vytváří výrazně nižší přidanou hodnotu, než německý? Odpověď je prostá. Naše průmyslová odvětví se stala povětšinou jen montovnami, které nejsou zaměřeny na finální produkci. Fungují jako subdodavatelé cizích firem, zejména německých. Finální výroby logicky přináší vyšší zisky.

Po celý minulý rok, a zejména v jeho závěru, se vedla diskuse o výši mezd v Česku. Ty za vyspělým světem výrazně zaostávají. A přiznejme si, že jsou také státem velmi výrazně daněny. Patříme v Evropě v daních na jedno z předních míst. Ze své práce podle studie UBS odvádíme přibližně 57 % mzdy. A že by přidali zaměstnavatelé? Nic je k tomu nenutí, cena práce je u nás stále uměle udržována hluboko pod evropským průměrem. Navíc, podle statistky cizí firmy registrované v ČR pošlou každoročně svým majitelům za hranice cca 200 miliard korun na dividendách.

Nezaměstnanost v ČR byla ke konci minulého roku kolem 5%. V Jihočeském kraji spadla ještě níže, na 3,8%. Sobotkova vláda si mne ruce a jásá nad svými opatřeními, která údajně snížení nezaměstnanosti zapříčinila. Zapomíná ovšem poněkud na oživení hospodářství, které následovalo po krizi, což není výsledkem její práce.

Žijeme v kapitalismu a kapitáni průmyslu, zahraniční i naši, nebudou mít nikdy zájem odstranit zcela nezaměstnanost. Podle hesla „za branami fabriky“ stojí stovky nezaměstnaných ji budou vždy udržovat v takové výši, kdy nebude docházet k zásadním sociálním nepokojům, přitom však zabezpečí tučné zisky. Třeba na úkor nízkých platů českých dělníků a změny vyspělého průmyslového státu na montovnu Evropy. To, že je v současné době nedostatek odborníků a zkušených techniků, je sice pravda, ale to je trochu jiná kapitola.