Jsem strašně rád, že moje první volby v životě byly svobodné. Historky mých starších kamarádů o předlistopadových volbách mě děsily. Vůbec jsem nevěděl, jak se k tomu, až to přijde, postavím. Jestli se nechám zlomit, anebo ne. Jestli tam půjdu, nebo nepůjdu. Nebyly to volby v pravém slova smyslu, volební lístek byl jen jeden. Studoval jsem "za peníze strany a dělnické třídy" a neúčast ve volbách by mi mohla tenkrát udělat ve škole velké problémy, komunisté si ty, kdo nepřišli, pečlivě evidovali. To popisované ticho a dusná atmosféra ve volební místnosti, soudruzi a soudružky ve volební komisi s přísnými pohledy, povinná "plenta", za kterou se ale nikdo neodvážil jít, karafiát pro prvovoliče a soudružský stisk zpocených rukou na závěr…

Ale moje první volby byly svobodné, zaplaťpánbůh! Mám je zahalené trochu mlhou, protože celý rok 1990 byl pro mě něco jako zázrak. Bylo mi 19 let, s naší kapelou jsme mohli konečně veřejně hrát i na jiných než nepovolených akcích, které nám ukončovali zpravidla příslušníci Sboru národní bezpečnosti. A koncertů bylo ten rok hodně, vznikaly nové hudební kluby, hrálo se všude možně. Na Hradě byl místo "československy" mluvícího normalizátora a komunisty Gustáva Husáka disident a zakázaný spisovatel Václav Havel, byla svoboda, svobodné noviny, svobodná televize, všude se mohlo najednou mluvit o všem, otevřeně, beze strachu. Úžasná atmosféra. Asi je to nepřenosné, to se muselo zažít. Z mých prvních voleb si pamatuji jenom to, že volební místnost byla na základní škole a že jsem volil Občanské fórum, no jasně. A taky tu úlevu, že můžu volit, koho chci. Vnímal jsem to jako jeden z mnoha zázraků neuvěřitelného roku 1990.

Leckdo může být se současným stavem naší politiky nespokojený. To je v pořádku, a může to v demokratické společnosti, pokud chce, i naprosto svobodně vyjádřit. Způsobem, jaký uzná za vhodný. Někdo nadává v hospodě, jiný třeba pokojně demonstruje. A velmi důležitá jsou také svobodná média, která se nebojí mocných a o ožehavých tématech pravdivě informují. Svoboda znamená totiž hlavně odpovědnost. To lidé rozhodují o tom, kdo je bude zastupovat, a to na základě informací, které mají k dispozici. Nikdo se ve funkci neocitne sám od sebe, občané ho musí zvolit. I proto je důležité k volbám chodit. A pečlivě vybírat a pak ještě pečlivěji politiky kontrolovat. Zajímat se. A pokud někdo zklame, "hodit to" příště prostě někomu jinému. A mít realistická očekávání a nečekat od politiků zázraky, i když vám je slibují. Že vytvoří ráj na zemi slibovali v roce 1946 komunisté a na další svobodné volby jsme pak čekali dlouhých 44 let. Jsem moc rád, že už je toto období za námi. Jsem moc rád, že svobodně volit můžeme. Ve dnech 8. a 9. 6. 2020 tomu bylo přesně 30 let.

Rád bych vám na závěr popřál hezké léto. Letos bude asi trochu jiné, převážná většina z nás ho bude trávit v Čechách a na Moravě. Což má myslím také něco do sebe, protože to tu máme taky krásné. Já sám se chystám opět do Polabí na kolo, letos prozkoumáme jeho další část. Přeji vám krásné léto.

Miroslav Balatka, senátor