Senát schválil zákon nezvykle těsně, a opravdu je to velmi špatně. Vrátí se nám to jako bumerang. Tzv. Liniový zákon, který prošel Senátem po mnohahodinové diskuzi těsně o tři hlasy, je, a hlavně ještě v budoucnu bude opravdu těžký problém. Nejenže byl přijat trestuhodným způsobem, podle mne za hranou ústavnosti, ale byl navíc zneužit formou různých sněmovních přílepků k zakotvení neskutečně rizikových věcí. Urychlením strategických staveb se ministři zaklínali, ale polovina zákona je o něčem zcela jiném. O svých základních výhradách mluvím ve svém vystoupení.

A proč kolegové v počtu 41 něco podobného vůbec mohli podpořit? Bude to tak půl napůl. Jedni naivně uvěřili hlásanému, jedni jsou prostě beznadějně poslušní. Tento zákon totiž nebyl o názoru, ale hlavně o odpovědnosti - k vlastnickým právům, k samosprávě a jejímu územnímu plánování, k ochraně krajiny a tak dále (těch neskutečně zneužitelných věcí je tam více), a v neposlední řadě o úctě k minimálním nárokům na zákonodárný proces.

Ten opakovaně znásilňujeme ve “jménu dobra”. Po schválení tohoto neuvěřitelně nekvalitně připraveného návrhu obsahově i procesně, byť schváleného těsně (což o něčem svědčí), jsem jednací sál opustila. Musím zase na něco podobného nabýt sil. Přitom i místopředsedkyně senátu Jitka Seitlová vedle vážných argumentů řekla jasně, že něco takového ještě na půdě senátu nezažila. A pochvala to nebyla. ZDE jsou ve stručnosti moje výhrady.