Když nám všem po volbách bylo jasné, že Fiala sestaví vládu, mnozí v neutuchajícím optimismu, či spíše v jisté naivní pošetilosti byli přesvědčeni, že tento kabinet bude změnou, a to nikoliv kosmetickou. Před volbami jsem jasně říkal, že při konstrukci, na které chce předseda ODS sestavit vládu, předurčuje toto vládní angažmá k faktickému neúspěchu, a to jak na bázi technické, tak čistě ideologické a politické. Upřímně jsem mnoho lidí před volbou trojkoalice varoval, dnes mi již mnozí, nikoliv všichni, dávají za pravdu, že jejich volba byla zásadně špatná.

Prvním signálem, jestliže chci použít tento často premiérem používaný termín, bylo navýšení počtu členů vlády, což lze pokládat za opravdový výsměch široké veřejnosti. Tímto krokem premiér jasně vzkázal, že racionalizace státní správy je pro něj čistá chiméra, předvolební plk, který nikdy nemyslel úplně vážně.

Další jasně daný neúspěch je náš postoj vůči EU, který lze přesně a krátce popsat jako submisivní. Tento vztah silně připomíná chování komunistické nomenklatury vůči Moskvě v dobách nedávno minulých. Proto je našim evropeistům trnem v oku slovenský Fico či maďarský Orbán, oni se politiky svebytnějši, hrdější, samostatnější a vůči vlastní zemi a jejím občanům přívětivější prostě štítí. Každý, kdo nemá ten správný názor, je onálepkován jako proruský, je to směšné a nevěrohodné.

Přestože vláda má mocného spojence v podobě mainstreamových médií, má to za následek jediné, faktickou a pokračující nedůvěrau jak k vládě, tak k médiím. Zaklínaná vyprázdněná formulace prozápadní má pouze zakrýt naší odevzdanost k jakémukoliv nesmyslu, který přichází z Bruselu či USA, a naprostou rezignaci na vlastní zájem země a jejích občanů. Pokud se do budoucna nepodaří zlomit tento trend, je s naší suverenitou naprosto konec.

Bez racionálního a čistě národního přístupu nemáme šanci odstranit nesmysly Green Dealu, emisní povolenky atd. Nebojme se tvrdě prosazovat zájmy našich občanů. Nejenže je potřeba odbyrokratizovat zemi, zjednodušit daně, zracionalizovat výdaje státního rozpočtu, ale také přesně definovat a určit veřejné statky, které jsou v zájmu státu a dalšího vývoje České republiky. Ostatní nechme občanům a firmám, občan ani společnost se bez radikálních změn, měnících mnohé, nenadechne.

Stát by měl jasně pracovat, kde musí, neměl by však překážet v obyčejné každodennosti. Nám všem je ale jasné, že do voleb se společné nadechnutí konat nebude, a to je  ke škodě nás všech.