Děkuji za slovo. Tak já myslím, že je to takové déja vu. Že to samé, co slyšíme dneska od těch nadšených příznivců, jsme slyšeli předloni, když jsme projednávali a schvalovali jinou novelu. Ten příklad, jak tady popsal pan poslanec Kolovratník, měl být řešen už podle staré novely bez problému. Tehdy jsme byli ujišťováni, že to takhle bude. Tak co se stalo za ty dva roky? Dneska jsme opět ujišťováni. Z toho, co vzniklo, místo abychom tam měli dvě priority nebo tři, tak je to opravdu obrovský balík, stavby, které dávají smysl a které jsou prioritní, a stavby, které nejsou tak prioritní. Tak si to řekněme. Kdyby měl pravdu pan poslanec Birke, tak můžeme zavřít ŘSD. Není pravda, že nepostavíme ani kilometr dálnice. Já vím, že se povedly jenom čtyři (?), ale i čtyři je mnohem víc než nula. Tak si tady neříkejme takové silné výrazy, které neodpovídají realitě.

Já jsem poměrně skeptický, protože doposud jsme neviděli žádné pořádné vyhodnocení minulé novely ze stran Správy železnic a ŘSD. A byli jsme ujišťováni, jak je to skvělé, jak se začne stavět, jak se to pohne. Dva roky jsou pryč, nová novela, kde máme vyhodnocení? Nemáme. Opět nová naděje. Já ji úplně nesdílím. My podpoříme senátní i sněmovní verzi, to už říkal můj kolega pan poslanec Adamec. Ale zase si můžeme říct, že za dva roky ti, kteří tady budou sedět, by si měli nechat skutečně zpracovat pořádnou analýzu, zda to někam vedlo, nebo ne.

A obávám se, že tady ta silácká slova, že když to dneska schválíme ve sněmovní verzi, hned se budou stavět desítky kilometrů, nebudou reálná. Nebudou reálná! A nezakrývejme, že největší státní investoři mají velké rezervy ve své činnosti. A není to dáno legislativou. Ale když jsme chtěli, aby byla fikce souhlasu u závazných stanovisek, tak se ministři jako jeden postavili proti v tak jednoduché věci, aby stát dodržoval zákonné termíny.