Děkuji za slovo. Na rozdíl od komunistů se domnívám, že když mně řekne někdo, že jsem demokrat, tak že to není nadávka. Všimněte si, oni to uplivují to slovo, tak zvané (s přídechem) demokratické, demokraté, takhle si představujete... Tak aby bylo jasno. Mluvím teď zejména k poslancům KSČM, ale k těm, kterým nebylo stydno a tleskali poslanci Ondráčkovi po jeho vystoupení. My jsme žádné demonstrace neorganizovali. (Smích zleva.) Já vím, že pro vás je to divné, že vy tomu nerozumíte, že se občané svolají sami, sejdou se a vyjádří svůj svobodný názor. Já vím, že pro vás je to, jak my říkáme u nás v kraji, takové podezřelé a kdo za tím stojí. Já jsem dostal - a klidně vám to pak předám - na demonstraci v Ostravě papírový obušek, abych vám připomenul vaši minulosti, za kterou se vůbec nestydíte.

Já tady nechci opakovat nehorázné věty, které jste říkal vy, ale i předseda vaší politické strany, jak ty zákroky v roce 1989 byly vlastně v pořádku. Nenapadlo mě, že 29 let po Listopadu se tady budeme přít a budou tady vystupovat poslanci jiní než komunističtí. Od nich nic jiného nečekám, žádné překvapení stanovisko komunistů. Jestli jste někdy čekali nějakou pokoru, upřímnou omluvu, sebereflexi, tak jste byli naivní. Ale já jsem zažil i jiná nehorázná vystoupení i jiných poslanců pro krátkodobý účelový politický zisk. Říkal vám to Marek Benda v pátek. Nenadbíhejte těm komunistům. Neslyšíte na to, nadbíháte, vaše věc. Ale měli byste bránit demokratická pravidla pro všechny a měli byste bránit naše svobodné občany, které nikdo neorganizuje. Nic jsme včera neorganizovali. Já vím, že - tady vidím bývalou členku KSČ, která taky kýve hlavou, že to není možné. No je to možné. Takhle funguje svobodná demokratická společnost. Já vím, že komunistům současným - bývalým se to nezdá, protože jsou zvyklí, že to všechno řídí ty stranické sekretariáty KSČ nebo KSČM, tam to jedno písmenko nehraje žádnou roli.

Pokud někdo vyhrožuje panu poslanci Ondráčkovi, zaslouží si ochranu a je to věc, kterou odsuzuji. Říkám to naprosto jasně, naprosto vědomě na mikrofon a veřejně a platí to pro všechny. A nechci říkat případy, kdy vaši fanatičtí příznivci mi píšou dnes a denně. Jsem si skoro jistý. Jakmile řeknu něco proti komunistům ve sněmovně na mikrofon, tak jsem zavalen sprškou urážlivých vyhrožujících mailů, ale nechci to zpochybňovat a nechci zlehčovat tuto hrozbu. To je samozřejmě věc, od které se musí každý demokrat distancovat.

Ochranu zaslouží každý za své názory, nejenom poslanec, ale i občan, který má právo říct, že se mu nelíbí spolupráce s komunisty.

Včera jsem byl na demonstraci v Ostravě, neorganizoval jsem ji, byl jsem se tam podívat, a pro mě nejsilnější vystoupení bylo vystoupení místopředsedy Konfederace politických vězňů pana Žídka, se kterým dlouhodobě spolupracujeme. A věřte nebo ne, tento úctyhodný muž s velmi těžkou osobní historií říkal úplně vážně těm stovkám, tisícům lidí, to není důležité: Mně to připomíná to, jak funguje vláda, mně to připomíná měsíce před rokem 1948. Já to neřeknu, já jsem v té době nežil, takže to nemůžu hodnotit. Pokud to ale říkají vězňové komunistického režimu, členové Konfederace politických vězňů, tak si může pan premiér za mnou tady zpochybnit. Zeptejte se těch lidí, zeptejte se na jejich osobní životní příběh, zeptejte se, za co byli v kriminále, za své názory, a pak se jim podívejte do očí a řekněte: Zapomeňte na to, všechno v pohodě, my jsme přišli makat. Tak jednoduché to naštěstí není.

A jsem rád, že tady dneska zaznělo i z úst pana předsedy Faltýnka, pana předsedy Chvojky, že nebyla dohoda všech. Ano, byla dohoda té 115. Tak to takhle, prosím, říkejte. To my respektujeme, my víme, kdo má většinu v Poslanecké sněmovně. Tak se za to nestyďte. A vy všichni, a teď mluvím k poslankyním a poslancům z poslaneckého klubu ANO, ano, pan poslanec Ondráček teď rezignoval, svou minulost ale nezmění, za svoje chování se nestydí, a to je člověk, který bude podporovat vaši vládu. Hanba vám. (Potlesk z pravé strany sálu.)