Nadregionální seminář se jmenoval VZDĚLÁVÁNÍ V KOMUNITNĚ VEDENÉM MÍSTNÍM ROZVOJI. Čekala jsem, že to bude hlavně o výuce a výchově dětí ve školách na venkově. Záběr byl ale mnohem širší a týkal se vzdělávání a hlavně spolupráce především dospělých v naši zemi s důrazem na venkovské oblasti.

První den měl velmi pěkný projev k tématu JUDr. Stanislav Polčák, europoslanec a předseda Sdružení místních samospráv. Rovněž hejtman Pardubického kraje JUDr. Martin Netolický PH. D. se vyjádřil k souvisejícím věcem s citem a s pochopením. Ze zahraničních hostí mne nejvíce zaujalo téma již dost starého pána, pana Berta Broekhuise z Nizozemí o roli venkovských komunit v Evropě a významu vzdělávání. Pan Broekhuis byl starostou a také členem parlamentu v Nizozemí. Jeho slova byla opravdová, vyplynula ze zkušenosti prožitého života. Nebyla to klasická přednáška v bodech. Bylo to víceméně  vyprávění spatra o tom, jak to dříve fungovalo lépe  mezi lidmi - sousedy na venkově. Nijak se to nepojmenovávalo jako „komunita“, ale lidé se komunitně chovali, protože je k tomu nutily skromnější podmínky života. Museli si vypomoct navzájem v práci, směňovali věci, navzájem se od sebe učili, protože jiné zdroje vzdělání neměli. Pan Broekhuis vysvětloval, že v jejich zemi je pospolitost na venkově zachována mnohem více, než u nás v Česku. Svým způsobem chválil to své a ukazoval, jak by se to mohlo u nás vyvíjet a zlepšit v mezilidských vztazích. Ale nastínil, že to bude dlouhá cesta a tvrdý oříšek. Škola by měla být centrem všeho kulturního a mezilidského rozvoje. Dopoledne by se tam měly učit děti a odpoledne a večer se tam chodit vzdělávat a setkávat dospělí lidé.

Dále  mne velice zaujala věc, která je v Nizozemí zavedena. Mají takzvaný venkovský parlament, kde se všichni poslanci pravidelně jedenkrát za dva roky setkají se zástupci vesnic. „Venkované“ tak mají šanci přímo vyjádřit připomínky a nápady na řešení některých problémů. Vše je zapsáno a postupně řešeno. Představitelé vesnic mohou ovlivnit politiku, inspirovat se navzájem a budovat síť. Pozice vesnice se tak stává silnější.

Ve všech projevech zaznělo i to, že naše společnost se stává více komerční, více bohatá, vlastníme různé nové technologie v oblasti informatiky. Děti odmala mají mobilní telefony, tablety, přístup na internet. Ale v oblasti mezilidských vztahů chudneme. Veškeré kulturní programy si můžeme nějakým způsobem „koupit“ a na vlastní tvorbu už nemáme prostor a čas a ani chuť. Mládež již nečte knihy, obsah si do literatury „stáhne“. Málo si mezi sebou povídají z očí do očí, protože si mohou  „začetovat“ či poslat SMS a velké množství slov a vět se dá nahradit pouze „emotikonkou“. Proč plýtvat slovy a ztrácet čas dlouhým vysvětlování, když „mračoun“ se tak výmluvně tváří a říká vše. Dospělí už také neradi  komunikují se sousedy, není čas, doba půjčování věcí je již dávno pryč. Přece každý máme doma několik aut a do nějakého obchodního řetězce je to kousek. Musím dát přednášejícím za pravdu, je to tak, soukromý osobní kontakt mezi lidmi se stále zužuje a zužuje.

Ani já nejsem proti moderním technologiím, ani proti autům, ani proti obchodním řetězcům, ani proti mobilům…..Jsme bohatí, i když to tak nevnímáme a zdá se nám, že bychom potřebovali ještě více materiálních prostředků. Ale ve skutečnosti chudneme v mezilidských vztazích, někde začínají vítězit závist, pomlouvání a nevztahy. Vodovod se postaví rychle, ale nepěstované mezilidské vztahy vylepšit, to je oříšek s řešením na dlouhou dobu.

Přece nechceme do budoucna žít  v anonymních ubytovnách našich domovů, kde neznáme jméno souseda a možná ani jeho tvář, protože se na sebe z auta ani nepodíváme a  nezdravíme se. Někteří mladí  si vystačí jen s facebookem a s virtuálními „přáteli“.

Uvědomila jsem si, že bychom i v naší vesnici měli více dbát na pospolitost, udržování, či obnovování tradic, více se scházet, více se na sebe upřímně usmívat a někdy si jít třeba k sousedům vypůjčit trochu koření, které nám zrovna došlo. Z pár zrníček koření může do budoucna vyrůst lepší sousedský vztah.  První malý krůček a k němu další a další a možná se trochu vrátíme tam, kde žili naši předkové, když byli materiálně chudší a přece nesmírně bohatí.                                      

Mgr. Hana Štěpánová, starostka Morašic u Litomyšle, členka hnutí STAN.