Volby v Nizozemsku naznačily zájem a účast voličů na současném dění na domácí, ale v kontextu vývoje a vlivu také na mezinárodní politické scéně.

Naštěstí se nepotvrdily dramaticky se tvářící scénáře o vítězství Wildersovy Strany svobodných, které by již tak „rozkolísanou“ unijní mapu Evropu zřejmě neposílily z hlediska perspektiv a scénářů dalšího vývoje. Ve hře totiž nejsou jen volby ve Francii či v Německu, dopady odchodu Velké Británie z EU či spíše jako „pokus-omyl“ zatím vystupující nová opatření americké administrativy na čele s Trumpem, ale především úsilí o oživení důvěry a předložení řešení o tom, že Evropská unie není „prodlouženou rukou zednářských lobby“, nýbrž sociální, ekonomický i politický projekt. Projekt, který má perspektivu nejen pro zvolené poslance do EP či byrokratické elity, ale měla by mít především pro sociální vrstvy napříč národy žijícími na území Evropy.

Volby mj. ukázaly, že snaha o jakousi prodlouženou agitační misi turecké ministryně pro záležitosti rodiny na území Nizozemí těsně před včerejšími volbami bylo více než žádoucí eliminovat, nikoliv z důvodů šíření nenávisti nebo nesnášenlivosti, ale spíše právě s ohledem na záměry, které mohla tato návštěva také sledovat. Tedy např. v případě její realizace možnost rychlého nárůstů již tak horlivých příznivců Wildersovy Strany svobodných a tudíž možného ovlivňování volebního výsledku v Nizozemí. Zda se k této jakkoli směrované „misi“ propůjčilo Turecko čistě ze zájmu o „záležitosti rodin“ nebo prostě v duchu pokračujících snah podkopat unijní projekt tzv. dobře míněnou radou např. některého z velmocenských hráčů na mezinárodní politické scéně, či jen opravdu z pouhého altruismu se veřejnost přímo zřejmě nedoví. Je však jasné, že pokud by nizozemská vláda návštěvu turecké ministryně ponechala bez povšimnutí, nemělo by to dobrý dopad na domácí předvolební dění, stejně jako by to znamenalo další posilování extrémně pravicových nálad napříč Evropou. Pokud jsou přeci jen některé tzv. tradiční politické strany vnímavější k vyvíjející se realitě, musejí konat ve smyslu společného řešení k podpoře unijního projektu, nikoliv k jeho dalšímu rozkladu, neboť dopady brexitu dávají tušit nejen problémy směrem do zahraničí, ale také na domácí půdě. Viz např.: „Největší severoirská nacionalistická strana Sinn Féin v pondělí prohlásila, že chce referendum o odtržení Severního Irska od Spojeného království, a to "co možná nejdříve". Sinn Féin tak podle agentury Reuters učinila jen několik hodin poté, co skotská premiérka Nicola Sturgeonová oznámila, že chce příští týden požádat skotský parlament o svolení, aby se mohlo konat nové referendum o nezávislosti Skotska.“[1]

Volby v Nizozemí však naznačují ještě některé další souvislosti:

·         propad dosavadně úspěšně se profilující tradiční Strany práce z dříve 38 mandátů na nynějších 9,

·         naopak vzestup Zelené levice (GP), jejíž zisk je 10 mandátů.

V podmínkách nizozemské „progresívní“ reality to může znamenat, že je to právě tradiční stranické a levicově se profilující uskupení, co doznává ústup zájmu voličů – v podmínkách českých nikoliv nic nepodobného. A naopak - zájem voličů o novou nabídku programů a person z hlediska Zelené levice, což se zase v končinách českých moc nenosí, protože „zelený“ či ekologický akcent má u nás spíše pejorativní přídech ze strany tzv. tradičních nejen levicových subjektů. Vcelku bez rozmyslu se hodí tzv. prezidentovým ústům jako rádoby moudro, více např. „Je známo, že prezident Zeman si občas věci rád přibarví. Dokonce i Ústavní soud mu už vystavil potvrzení, že je lhář. Po svém si skutečnost upravil i v projevu k Šumavě. Podívejme se na některá jeho prohlášení zblízka…“[2]

Nejen nizozemské volby ukazují na to, jak moc se nás dotýká rozhodování v té které evropské zemi a jak je důležitá koordinace takového rozhodování. Je dobře, pokud to za důležité považují především občané, voliči těchto zemí.

[1] Sinn Féin chce co nejdříve referendum o sjednocení s Irskem. Euroskop.cz [online]. Dostupné: https://www.euroskop.cz/8953/28649/clanek/sinn-fein-chce-co-nejdrive-referendum-o-sjednoceni-s-irskem/. [cit. 16. 6. 2017]

[2] Národní parky: Zeman versus fakta. zeleni.cz [online]. Dostupné: http://www.zeleni.cz/narodni-parky-zeman-versus-fakta/ [cit. 16. 6. 2017]