Paní poslankyně Balaštíková přišla s novou ekonomickou teorií - "když omezíme nabídku, ceny se nezmění". Od dob, co jsem dokončila ekonomku, se toho v této oblasti evidentně dost změnilo.

S autorkou návrhu, aby se v ČR muselo ročně prodat 85 % českých potravin, jsme debatovali v Českém rozhlase.

Já hájila tezi, že o tom, co si kdo koupí, musí rozhodovat sám spotřebitel. A jestli chceme pomoci českým výrobcům, musíme přestat dotovat velké agrokoncerny, a naopak podpořit malé lokální farmy. O tom slyšet nechtěla. Nějak jí uniká nové pojetí společné zemědělské politiky - dotace nejsou za to, co vyprodukujete, ale jsou na udržení zemědělství jako obživy farmářů a také platbou za veřejné služby, které zemědělci dělají, např. péče o půdu a krajinu. A to jde rodinným firmám daleko lépe než velkým koncernům.. Ti velcí se udrží i bez nich, naopak dotace používají k požírání těch středně velkých farem, a dochází tak k jejich další koncentraci.