Vápencový lom, který se nachází v těsné blízkosti národní přírodní památky Zlatý kůň a Koněpruských jeskyň, má být rozšířen o dalších padesát hektarů. 

Velkolom podal žádost, byla zpracována studie dopadů na životní prostředí, k záměru se vyjádřily sousední obce i správa CHKO. Nikdo neprotestoval. Středočeský kraj si jen vymínil větší důraz na omezení negativního vlivu dopravy vytěženého vápence na okolní obce, zejména prašnosti, hluku a vibrací.

Zde by se asi dalo skončit prohlášením, že se nic neděje. Pár připomínek by se ale určitě našlo.

V první řadě stojí za zmínku, že stále nadřazujeme finanční zisk nad zájmy ochrany přírody, a to již minimálně od roku 1995, kdy MŽP navrhovalo odpis významné části tohoto výhradního ložiska vysokoprocentních vápenců. Nyní tedy pokračuje rozšíření těžby. Bohužel, stát z této těžby mnoho nezíská, protože stávající legislativa uvádí sazbu úhrady z vydobytých nerostů nejvýše odpovídající 10 % referenční ceny za jednotku množství. Takže za odtěžení jednoho kopce v následujících dvaceti letech ČR získá odhadem nejvýše 370 milionů korun, tedy asi 18 milionů ročně. Ve více než bilionovém rozpočtu ČR opravdu jen drobné.

Existence lomu způsobuje zřejmě také pokles hladiny spodních vod. V dokumentaci pro EIA se uvádí, že z lomu je již nyní potřeba odčerpávat vodu rychlostí asi 7 litrů za sekundu, což je asi 220 000 m3 ročně (pro srovnání, jedná se asi o dvojnásobek objemu rybníka Strnad mezi Prahou a Hostivicí). Voda do lomu stéká z okolní krajiny. Obyvatelé okolních obcí (zejména jde o Koněprusy), v posledních letech zjišťují, že staré studně už najednou nejsou dostatečně hluboké. Zde je třeba dodat, že provozovatel velkolomu jim přispěl na financování vodovodů. Nedostatek vody lze pozorovat i na borovicích nad lomem, které sice mají hluboké kořeny, ale i tak mají problém dosáhnout na vodu. Usychají a stávají se snadnou kořistí parazitů.

Na vysychání lokality má vliv jistě i změna klimatu, čímž se dostáváme k emisím oxidu uhličitého, jehož vysoká koncentrace v ovzduší stojí za klimatickými změnami. Dokumentace odhaduje produkci oxidu uhličitého (spalováním nafty pro pohon použité techniky) za plánovaných dvacet let těžby na zhruba 47 000 tun. To není, v kontextu odhadovaného uhlíkového rozpočtu České republiky, zase tak velké číslo. Nejsou to však všechny emise, které těžba způsobí. Vápenec se totiž těží jako surovina pro Vápenku Čertovy schody, která vyrábí stavební materiály a pro výrobu cementu, která patří mezi energeticky nejnáročnější průmyslové procesy. Potřebuje vysokou teplotu, které se typicky dosahuje spalováním fosilních paliv. Tyto následné emise ale posouzení EIA nezohledňuje.