Pan prezident se ve svém novoročním projevu vyjádřil k tragédii na Filosofické fakultě UK a pravil, že musíme analyzovat, co se stalo a proč se to stalo. Nemohu tuto jistě upřímně míněnou výzvu nechat bez odezvy a dovolím si také několika obecnějšími myšlenkami, a hlavně otázkami, přispět k celospolečenské diskuzi na toto téma. Abych předešel možným očekávaným pochybnostem některých osob o mých úmyslech, chtěl bych předem zdůraznit, že zde uvedené informace jsou mojí osobní úvahou nad možnými obecnými příčinami tohoto hrůzného činu, nikoli jeho zlehčováním, obhajobou či glorifikací a nekladou si za cíl přesně analyzovat všechny příčiny v tomto konkrétním případě.
Zaměřil jsem se jenom na ty příčiny, které považuji za nejdůležitější a zároveň nejvíce opomíjené. Jsem si vědom toho, že se jedná o hypotézy vycházející z mých zkušeností a pozorování mě obklopující reality i virtuálního světa. Na rozdíl od bojovníků proti desinformacím a misinformacím jsem přesvědčen o tom, že i údajně mylné, nepřesné nebo neúplné hypotézy a názory jsou užitečné a podněcují společnost k hledání co nejpřesnějšího a nejrelevantnějšího popisu reality. Nakonec až blízká budoucnost rozhodne o tom, jestli jsem se mýlil nebo jsem se dotkl jádra problematiky, neboť moudří lidé praví: „Pravda dříve či později vyjde najevo.“
Je zmíněná tragédie jenom ojedinělá událost psychicky vyšinutého jedince nebo zapadá do mezinárodního kontextu podobných událostí? Jsou tyto události špičkou ledovce sebedestrukce rozvinutých společností nebo se jedná prostý fenomen napodobování stejného scénáře jednání, který již lidstvo provází dlouhodobě ?
Během svého dospívání jsem často propadal zmaru a dusnu, které bylo nedílnou součástí režimu „rozvinutého“ socialismu. Nikdy jsem však neztratil naději na změnu, kterou pro nás tehdy představoval materiálně a technologicky vyspělejší ZÁPAD, ke kterému jsme vzhlíželi jako ke vzoru všech ctností.
Jaký bych měl přístup ke své budoucnosti, pokud bych dospíval dnes, v době ztráty iluzí o životě v zemích Západu, ze kterého zbyla pouze prázdná slupka původní přitažlivosti, akceschopnosti a činorodosti? A jak bych nyní uvažoval, pokud bych neměl žádný následováníhodný vzor a neexistovala žádná idea pokračování pozitivního civilizačního vzmachu a názorové ovzduší ovládla apokalyptická myšlenka dohledné environmentální celosvětové katastrofy, která s jistotou zničí planetu Zemi civilizační činností rozvinutých společností?
Spolu se svými vrstevníky jsme věřili a doufali v budoucnost plnou divů a vzmachu lidské vědeckotechnické civilizace. Dystopické civilizační prvky, které jsme viděli kolem sebe během života v takzvané socialistické společnosti, jsme považovali za slepou vývojovou větev podkopávající iniciativu a nadšení lidí.
Ptám se, jak a čím je v současné době formováno myšlení mladé generace, tedy zvláště nastupující inteligence? V co mají věřit a doufat, když jim nenabízíme nadějeplné ideové ukotvení, ani směřování k důvěryhodnému cíli, ke kterému by se měly jednotlivé společnosti i světová civilizace ubírat?
Dosáhla naše civilizace svého myšlenkového vrcholu a není už schopna
nabídnout pozitivní přitažlivé ideje, kam směřovat v blízké a vzdálenější budoucnosti, pod nimiž se sjednotí podstatná část populace? Degenerují myšlenkové schopnosti lidstva jako celku? Upadá racionální myšlení a kreativita populace rozvinutých společností? A jaká je příčina těchto negativních jevů? Stačí jenom konstatovat, že naší maximální snahou je udržitelnost, nebo spíše „údržba“ současného stavu?
Kde jsou smělé záměry a myšlenky, které vedou k poznání záhad mikrokosmu i makroskosmu, dobývání vesmíru a odstraňování dříve nevyléčitelných chorob? Je v dohledu vyřešení energetické krize realizací jaderné fúze? Směřujeme mílovými kroky k odhalení záhady vzniku života na Zemi a ve vesmíru, k rozpoznání záhad genetického kódu a mechanismu života?
Ano, o něco se snažíme, ale i když je nám to prezentováno jako velký pokrok, tak realizace současného výzkumu posouvá naše technologické možnosti spíše šnečím než raketovým tempem, vzhledem k technologiím a prostředkům, které máme k dispozici. Jedinou výjimku spatřuji v rozvoji informačních technologií, jejichž neuvážené využití ovšem může být – a také se zdá, že je – bohužel kontraproduktivní. Nealokujeme tyto prostředky náhodou úplně špatných směrem (Green Deal) a nezavíráme si tím dočasně otevřená okna k velkému technologickému pokroku, který automaticky povede k vyřešení environmentálních i jiných civilizačních hrozeb?
Proč část mladé generace (obzvláště z intelektuálních kruhů) upadla do deprese a podporuje ničivé tendence, které prohlubují či způsobují současné problémy?
Kde se bere u části intelektuálně založených mladých lidí sebeobviňování a pocit zmaru, jenž je podněcuje k myšlení a jednání, které vede k destrukci základních civilizačních pojmů a hodnot jako je pohlaví, rodina, stát, národ a prosperita? K jednání, které ve svém důsledku nakonec zákonitě povede ke ztrátě jejich vlastního blahobytu i blahobytu jejich potomků, pokud budou nějaké mít? Není nakonec právě otázka blahobytu regulačním prvkem, kdy při překročení pomyslné hodnoty dochází k automatickému sepnutí civilizačního „termostatu“, který nastartuje pokles materiálního bohatství skrze změny mozkových funkcí členů populace, které se projeví iracionálním až sebedestruktivním posunem jejich myšlení a chování?
Většina současné mladé generace nastupujících elit má materiální životní úroveň, ve které žádná generace jejich předchůdců nikdy nežila.
Používá komunikační prostředky, o kterých se nám ani nesnilo. Mohou uspokojovat naplno všechny zájmy, včetně cestování po celém světě, které pro nás bylo zcela nedosažitelné a mají nesmírně široké možnosti vzdělávání.
Tato generace by tedy měla být nekonečně šťastná. A není.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .