„Sice jsme vyhráli volby, ale není to ideální - máme první místo, ale těsně za námi jsou kolegové z hnutí ANO,“ říká náměstek hejtmana Plzeňského kraje Ivo Grüner (ČSSD). „Takže bychom měli pevně stát za svými zásadami, z druhé strany jsme však realisté a politika je umění kompromisu. Toto nové hnutí je čerstvě na světě, mezi svými členy má řadu podnikatelů. Koneckonců také já jsem před svojí funkcí na kraji rovněž podnikal. Takže vím a mohu srovnávat - rozdíl je, že v politice nemůžete jen tak někomu něco přikázat jako v podnikání, tam prostě je to jinak. Vydám nařízení a je to. Toto se musí v ANO naučit, že už nejde o podnikatelské subjekty, ale politiku. Žádný ministr ani náměstek nemůže být tak chytrý, aby věděl vše, co desítky jeho podřízených a nejde vše řešit jenom takzvaně befelem“.

Podle Grünera není vyjednávací čas tak dlouhý, debaty pokračují, obě strany se musí vzájemně pochopit a porozumět si, a to to nejde z hodiny na hodinu.  „Takže to nevidím nijak pesimisticky, protože kvalitní vláda je základ. Aby nám tu zas nepadali ministři jak na běžícím pásu. Děláme to pro Česku republiku, takže ten čas i námaha a, jak už jsem říkal, také kompromisy za to stojí…“

Když nedohoda, raději do opozice

Člen ČSSD a bývalý poslanec za tuto stranu, nynější dlouholetý starosta Tachova Ladislav Macák srovnává vyjednávání s manželstvím: „ Musí jít o dohodu, kompromis, vzájemnou toleranci. Jde o to se shodnout, a to myslím, že ČSSD a ANO dokáže… Horší to bude s lidovci a upřímně řečeno, jsem zvědavý, jak to dopadne. Buď tedy bude velká koalice, anebo je lepší jít do opozice, ať ANO utvoří vládu s pravicí. Chápu, že vyjednávání hodně trvá a  lidé jsou netrpěliví, ale je to normální - a když to nebude tři nebo čtyři měsíce, tak bych to neviděl nijak černě. Raději si pořádně promluvit o všech stránkách spolupráce, než pak přijít na to, že se něco opomenulo a kvůli tomu by byly problémy ve vládě. To nejhorší by samozřejmě byly další nové volby, to je jak výsměch voličům.“

Pro některé řadové členy je však jednání s ANO ponižující a nejraději by viděli třeba i menšinovou vládu, kterou v Parlamentu tu podpoří ÚSVIT, tu ANO, ale „u vesla“ by byla jen ČSSD. Zajisté by se připojili i komunisté. Otázkou samozřejmě je, jak dalece to prospěje stabilní politické situaci. Rovněž se poukazuje na to, že ANO drtí všechny jako buldozer a sociální demokracii si nemůže příliš dupnout - naopak, spíše cupitá po boku dominantnějšího partnera, který sice skončil ve volbách na druhém místě, ale jen „o fous“.