Navrhuji do novely školského zákona vložit ustanovení, které by umožnilo přijímat do těchto zařízení děti již od dvou let. Předpokládám, že jako obvykle u těchto změn, zase se zvedne vlna poněkud absurdních obvinění, že chci rodičům brát děti.
Návrh (podpořený vládou), aby byl povinný jeden rok docházky do mateřské školky a to pro všechny děti v zemi, vzbuzuje vášně. Stejně jako povinné očkování.
Dopis pro ředitele škol
Žijeme v zemi, kde v podstatě na každém začátku školního roku pronese projev jiný ministr. Nemám pocit, že by to byl ideální projev toho, že prakticky všechny vlády si vzdělávání kladou jako prioritu.
A zase jsou stovky mladých učitelů, jako každoročně, postaveny před nepříjemný problém – na konci roku jim skončila desetiměsíční smlouva ve škole a oni přicházejí na pracovní úřad, aby se zaregistrovali.
Školský zákon není v Čechách zrovna „sexy“ politické téma. V tradičních demokraciích kvůli podobným předpisům padají vlády a v ulicích jsou tisíce lidí. V České republice to ale veřejnost příliš nevzrušuje.
Jedna stará anekdota vypráví, jak archeologové při vykopávkách babylónského města našli kamennou destičku popsanou prastarým klínovým písmem. Po dlouhém úsilí rozluštily týmy vědců text: „Už není tak dobře, jak kdysi bývalo.“
Většinu českých měst vedou koalice několika stran a hnutí.
Nesnáším machistické vtípky, jako „Kvo, kvo, kvo, kvóty…“ Jsou hloupé, omezené a velmi, velmi nízké.
Hlasovala jsem proti ministryni z vlastní strany. Svěřím se vám proč. Jde o mateřské školy a tak zvané dětské skupiny.
Rok 2013 se zatím příliš nepovedl. Nemyslím mně nebo těm z nás, kteří letos zažili své velké události v osobním, či pracovním životě. Myslím naší zemi – a to navzdory tomu, že se i ve veřejných záležitostech začalo (možná) blýskat na lepší časy.
Prázdniny skončily, zazvonil zvonek, a děti se po dvou měsících zase vrátily do školních lavic. Já bych ale chtěla věnovat pár slov těm, kteří se vrátili za katedru – mým kolegyním a kolegům, učitelům.
Statistika hovoří jasně. Každý rok ubývá škol, které mají více přihlášených studentů, než mohou přijmout, a nic na tom nezměnilo ani letošní, právě oficiálně uzavřené přijímací řízení.
Člověk míní, osud mění, říkala jsem si, když se exmistr Dobeš začal angažovat v iniciativě Hnutí pro sport s cílem zajistit sportovcům (opravdu primárně sportovcům?) 800 milionů korun ze státního rozpočtu.
My Češi si často navzájem vyčítáme, že zarputile objevujeme vlastní cesty, aniž bychom se předtím alespoň pokusili zjistit, jak to funguje jinde. Nám poslancům to pak média a voliči vyčítají dvojnásob.
Pan ministr Dobeš předstoupil před novináře a ve svém oblíbeném stylu „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“ prohlásil, že od školného na veřejných vysokých školách ustupuje a navrhuje, že ho nahradí zápisným ve výši dva tisíce korun
Kariérní řád i atestace pro učitele, s jejichž návrhem nyní přišlo ministerstvo školství, patří k tématům, která jsou v ČSSD dlouhodobě diskutována.
Václav Klaus mladší je nejen syn prezidenta republiky a ředitel pražského gymnázia PORG, ale (spolu se svým otcem) i jeden z mála příznivců ministra školství Dobeše.
Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny projednával mimořádný bod „Reforma financování regionálního školství“.
Kalendářní rok nám sice skončil, ale ten školní je v plném proudu. Jaká bude jeho druhá polovina? Inu, milí přátelé, všechno zůstane při starém, další pololetí bude stejné či o něco horší než to uplynulé.
