Dlouhodobá stabilizace důchodové soustavy je předmětem střetu řady koncepcí v celém světě. Nepříznivý demografický vývoj ve vyspělých civilizacích se jeví jako nezvratitelný trend a toho využívají, či dokonce zneužívají, zastánci snížení váhy státního solidárního zajištění a posílení váhy soukromého ekvivalentního kapitálového spoření.
Pro finanční kapitál není lepší produkt než čtyřicet let spravovat pravidelné příjmy na účtu každého dospělého občana a pak mu úspory postupně třeba dvacet let vyplácet. Nijak se neakcentuje možnost krachu těchto fondů. A tak se volá po »nezbytných reformách« důchodových systémů. Reformou však rozumějte vyvedení části odvodu na státní důchodové pojištění do soukromého kapitálového spoření, tzv. opt-out. V čele prosazování této změny stojí nejviditelněji Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Kde však byly jejich recepty použity, dostal se důchodový systém do okamžitých obrovských potíží. Tak se stalo na Slovensku, v Maďarsku, pobaltských státech a jinde. Chybějí totiž peníze na transformační náklady, které, kdyby však byly, zpochybnily by důvody oné reformy.
Systémová reformní změna se má týkat nejen výrazné části přesunu kolektivního sdílení rizika stáří na pouhé individuální pojištění na stáří, ale i výrazného snížení solidarity vícepříjmových skupin s nízkopříjmovými skupinami občanů, a tím uvrhnutí snad většiny seniorů do chudoby. Česká republika by se tak vrátila před rok 1948, tedy k oslabení dostatečného všeobecného zabezpečení - solidarity - a k posílení koncepce stavovského pojištění ve smyslu výrazně vyššího zajištění vícepříjmových skupin občanů.
Vládnoucí strany na české politické scéně již prosadily v českém parlamentu bez přispění poslanců a senátorů zvolených na kandidátkách KSČM řadu novel - významných parametrických změn, které se týkají např. posouvání věkové hranice pro odchod do starobního důchodu na 65 let, prodlužování celkové doby pojištění na 35 let, zrušení zápočtu doby studia, zpřísnění podmínek pro přiznání předčasných, invalidních i starobních důchodů, zavedení stropů pro odvody na důchodové pojištění vysokopříjmovým skupinám občanů a slev na odvodech do sociálního zabezpečení v případě vykázaného školení zaměstnanců atd., atd.
Přesto stále, na rozdíl od jiných »postkomunistických zemí«, nedošlo v ČR k nezvratnému vyvedení části pojistného z důchodového pojištění na kapitálové spoření. Je nutno však zdůraznit, že zatím, i když k tomuto kroku byly již ustaveny tři politické pracovní skupiny ze zástupců politických stran zvolených do PS PČR. Čtenáři si možná vzpomenou, že ve třetím volebním období to byla dočasná komise PS pod vedením B. Sobotky, ve které KSČM zastupovali J. Gongol a J. Štrait. Ve čtvrtém volebním období to byla pracovní skupina při české vládě, která pracovala pod koordinátorem V. Bezděkem z ČNB. V ní za KSČM pracovali J. Gongol, B. Svoboda, B. Rojíček a také autor tohoto textu. V tomto volebním období zřídil při ministerstvu práce a sociálních věcí pracovní politickou skupinu exministr P. Nečas. V této KSČM zastupovali poslanci I. Levá a M. Opálka. A to už jsme ve žhavé současnosti. Na konci tohoto volebního období ustavil další »nepolitickou« pracovní skupinu, opět pod vedením V. Bezděka (tentokrát již představitele penzijního fondu!), ministr financí E. Janota v součinnosti s ministrem práce a sociálních věcí P. Šimerkou. V této komisi nemá KSČM žádné zastoupení. Uvidíme, jak výstupy z této komise vstoupí do volebního klání.
Je nezpochybnitelným, ale často zapomínaným vkladem zástupců KSČM ve výše uvedených komisích, že obhajovali správnost zachování státního solidárního průběžného systému, a zvláště pak v roce 2006, kdy akutně hrozilo ze strany pravice posílení pilíře kapitálového spoření, tedy dokonce vyvedením části prostředků z průběžného státního pilíře. Odmítavý postoj KSČM tomu zabránil. Nevím, zdali si to všichni voliči v roce 2006 uvědomili (ohlédnu-li se na výsledky voleb před čtyřmi roky, silně o tom pochybuji), a zdali si to uvědomují i nyní. Přínosem práce této komise pro KSČM byl profesionální propočet a profesionální potvrzení toho, že varianta KSČM, která sleduje jasný sociální cíl, tzv. parametrická optimalizace důchodového systému, je za daných podmínek reálným řešením. A to až do roku 2100!
Miroslav Opálka, stínový ministr KSČM pro resort práce a sociálních věcí a místopředseda Výboru pro sociální politiku PS PČR
Dále čtěte:
Balín (KSČM): Spoluúčast zaměstnance si umím představit
KSČM: Odmítáme léčbu "jedem privatizačního neoliberalismu"!
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz