"Nejdůležitější začíná být otázka potravin a přístupu k nim. Třeba v Číně, kde má devadesát procent půdy umělé zavlažování, je otázka produkce potravin mimořádně citlivá. Vzhledem i k historickým zkušenostem s hladomory, je tam téma potravinové bezpečnosti extrémně významné," začíná profesor Peter Staněk. Lidstvo totiž za dobu své existence dost rychle mění spotřebitelské návyky, čímž dochází k výrazným globálním posunům ve světové geopolitice a hospodářských zvyklostech.

Geneticky modifikované potraviny

"Došlo k výraznému zvýšení spotřeby masa, což znamená zvýšení tlaku na chov dobytka, ale i zvýšení tlaku na pěstování zemědělských plodin, které jsou krmivem. Zároveň tím dochází i k limitu reálného využití půdního potenciálu. V takovém případě se nelze divit expanzním snahám Číňanů získat anebo si zajistit potravinově produkční oblasti i na jiných územích, třeba v Africe. V tomto kontextu jsou čínské projekty rozvoje vybraných afrických zemí přímo orientované na podstatné zvýšení zemědělské produkce," rozvádí.
 

Všeobecná představa, že geneticky modifikovnaé potraviny vyřeší problém hladu na planetě podle něj začíná dostávat trhliny. "Nejen pro odpor části veřejnosti k těmto potravinám a jejich důsledkům, ale hlavně ze dvou dalších důvodů. Geneticky modifikované osivo není možné znovu použít a musí se použít nové. Tím se zvýší jen závislost zemí na globálním dodavateli geneticky modifikovaného osiva, tedy na firmě Mosanto. Navíc se množí zkušenosti třeba s rýží v jihovýchodní Asii anebo s kukuřicí, kdy dochází k vytvoření nových škůdců, kteří jsou adaptováni na vlastnosti geneticky modifikovaných potravin," podotýká ekonom.