Kroutit hlavou nepřestávali novináři z polského serveru Fakt.pl, když se vydali prozkoumat, proč tolik obyvatel České republiky míří za nákupy do Polska. V příhraničních oblastech si k tomu účelu vybrali český a polský obchod nadnárodního řetězce Lidl a měli jasno. Rozdíly v cenách téhož zboží byly značné, jen se potvrdilo, že v Česku se žije mnohem dráž. Naprostá většina z 21 vybraných druhů potravin či nápojů měla ceny nezanedbatelně vyšší u nás, než u našich severních sousedů. Nejpropastnější rozdíl se ukázal být u vepřové pečeně, jejíž jeden kilogram vyšel v Polsku v přepočtu na 77 korun, zatímco v Česku na 205 korun, a u kuřecích řízků, jejichž kilogram stál za hranicemi v přepočtu 95 korun a u nás 226 korun.

„Obecně je polská produkce potravin dlouhodobě nejlevnější ze všech zemí Evropské unie. Z toho pohledu má Česká republika tak trochu ‚smůlu‘, že je Polsko náš soused, hodně se k nám odtamtud dováží a pak jsou samozřejmě ty rozdíly vidět. To je hlavní obecná věc. Polsko je prostě nejlevnější prakticky vůči všem zemím Evropské unie. Druhý důvod – také obecný – je, že Polsko má na rozdíl od České republiky stále nulovou sazbu DPH na potraviny. My máme 15 procent, což znamená už samo o sobě rozdíl 15 procen. A nemohu zapomenout na cenu lidské práce. U nás jsou platy v potravinářství a v zemědělství s výjimkou pekařiny vyšší než v Polsku. To je další nákladová položka, která se obecně promítá do cen prakticky všech druhů potravin,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz agrární analytik Petr Havel.

Nulová sazba DPH a levnější technologie u kuřecího

Ze zmíněných nejkřiklavějších rozdílů v cenách je to podle něj pochopitelnější u kuřecího masa. „Poláci pořád používají levnější, ale na druhou stranu rizikovější technologie chlazení drůbežího masa, a to chlazení vodou, zatímco my chladíme vzduchem. Mají tedy levnější technologie, ale zase – a prokazují to statistiky – vyšší riziko výskytu salmonel,“ upozorňuje odborník. Poukazuje i na to, že tuzemští chovatelé už začali technologicky přezbrojovat produkci drůbežího z klecových na obohacené chovy. „To jsou značné – v sumáři v řádu asi jednotek miliard – investice, které už naši drůbežáři do toho dávají, protože jsme přijali úzus – sice jenom na vajíčka, ale drůbežího se to bude týkat taky – že od roku 2027 by se neměly v našich maloobchodech prodávat vajíčka z klecových chovů,“ připomíná Petr Havel.

Poláci méně než čeští chovatelé drůbeže investují, ale budou také muset, dopadne to na ně v budoucnu podobně. „Naše producenty drůbežího obecně, nejen vajec, už to donutilo investovat, proto mají vyšší náklady. A ty musejí nějakým způsobem promítnout do ceny produktů na rozdíl od Poláků, kteří k tomu zatím nesáhli, protože na úrovni Evropské unie ještě závazný termín, kdy bude nutno rušit klecové chovy, nepadl. Ale my jsme k tomu už přistoupili. To je do budoucna jistá naše výhoda, ale momentální důsledek je, že je tam zase nějaký náklad oproti Polákům navíc. Když to shrnu, tak hlavní příčiny pro rozdíly v kuřecím mase jsou: nižší DPH v Polsku, jednodušší technologie chlazení vodou a zatím ještě ne tak vysoké investice do neklecových chovů jako u nás,“ konstatuje agrární analytik.