Evropská unie zavedla ekonomické sankce proti Ruské federaci. Jak toto a celková politická situace ovlivňuje vývoz vašich klavírů do Ruska a na Ukrajinu?

Je nutné si uvědomit, že piano je zbytné zboží, a dle toho, jak se daří ekonomice v různých státech, tak nám se daří tam prodávat. Ukrajina pro nás nebyla až tak významný trh jako Ruská federace. Určitě nás to postihlo, co se týče exportu do Ruska. Do Ruska naše firma vyváží po celou dobu své existence. A naše rodina přišla v 18. století do českých zemí ze Sibiře, takže v Rusku to jméno Petrof, ta značka, dobře zní, dobře se to prodává a velmi dobře nás tam znají. Pro nás byl ruský trh vždy stěžejní. I za první i druhé světové války, i za socialismu, kdy byla naše firma znárodněna, i po revoluci, prostě vždy.

Po vyhlášení těch sankcí nastala taková zlomová situace, kdy naši partneři řekli: „Tak, my teď počkáme, protože máme relativně plné sklady a nemusíme teď kupovat vaše piána, protože nevíme, jak se bude v Rusku vyvíjet koupěschopnost.“

Co to pro vás znamená?

Čekat měsíc, dva, tři? My jsme byli zvyklí do Ruska pravidelně prodávat a pravidelně inkasovat peníze dokonce předem. Takže co se týče platebních podmínek a odběratelské morálky, to byl trh číslo jedna. Rusové jsou velmi spolehliví partneři. Takže jsme čekali až někdy do června, července, než konečně začala být poptávka ze strany ruských fyzických osob a škol a začaly se vypisovat tendry. Vše bylo poměrně dlouho zmrazené. Teprve v druhém pololetí nějakým způsobem ty tržby do Ruska doháníme. Docela nám to zkomplikovalo první pololetí, kdy jsme tu produkci, kterou jsme měli připravenou do Ruska, museli přeprodat do jiných teritorií. Naštěstí jsme to zvládli.

Jak se to bude podle vás vyvíjet dál?

Nejnegativnější zpráva je, že významně klesl kurs rublu. Takže se dovoz pro Rusy výrazně zdražuje. Za stejný produkt musí platit o více než 40 či 50 procent než dříve. To je zásadní, protože piano je drahé a ruští obchodníci by si museli zkrátit svou marži, a to se jim nechce. Takže vyčkávají.

Do jakých zemí ročně vyvezete kolik produkce?

My prodáváme standardně do šedesáti zemí světa, ale to neznamená, že do těch zemí vyvážíme každý rok, to je v různých vlnách a periodicitě. Ale jsou zásadní teritoria, která nás drží nad vodou, prvním je Čína. 24 procent našeho prodeje jde do Číny, druhé je Rusko, které činí 20 procent celkového prodeje. A kolem deseti procent to jsou další země Asie, jako je Japonsko, Singapur, a pak přichází západní Evropa, Francie, Německo, Benelux, Velká Británie a tak dále. Západní Evropa dohromady činí 24 procent.

Po desetiletí jsme byli orientováni především na západní trhy a na Ameriku. Ale díky ekonomické krizi jsme se museli naučit obchodovat směrem na východ a hledali jsme si teritoria, kde zákazníci jsou ochotni zaplatit za zboží včas. Bohužel v Americe ani západní Evropě tomu tak nebylo. Na úspěších v Číně jsme pracovali asi pět let. A oslovili jsme další trhy, jako je Japonsko, Hongkong, Singapur, Malajsie i Střední východ. A hlavně Rusko. Z těchto teritorií my dostáváme peníze včas, protože zákazníci jsou ochotni platit buď předem nebo při dodání či těsně po dodání, zatímco západní Evropa takhle stále nefunguje, tam všichni chtějí všechno na splátky.

A jaký propad jste zaznamenali na ruském trhu oproti loňsku?

Ty východní trhy jsou pro nás důležité a ten zásah nakonec znamenal kvůli sankcím a poklesu rublu pokles vývozu do Ruska o 10 procent. Naštěstí jsme to relativně dohnali. V dubnu to vypadalo, že splníme jenom 50 procent našeho plánu vývozu do Ruska.

Jak se obecně díváte na tu politickou situaci, krizi na Ukrajině, zhoršení vztahů mezi Západem a Ruskem?

Pro nás to je nešťastné. Já jsem si zažila velké trable v Americe. Američané jsou nacionalisté a my jsme pro ně pořád trochu vzdálení, hlavně my z České republiky. To, že nám Američané neplatili, se nám těžce vymstilo. Velmi těžko jsme z nich pohledávky vydobývali. To Rusko, musím říct, že nám je daleko blíž. Oni nás jako Českou republiku vnímají jinak než Američané. Nejsme pro ně někdo z Laosu. Jsme pro ně partneři z minulosti, ať to chceme, nebo nechceme. Hrdinu Sovětského svazu Remka máme jako svého velvyslance v Moskvě. Toto všechno se sčítá, a proto je pro nás Rusko velice dobrý partner a strašně nerada bych o něj kvůli těm sankcím přišla. Ani já, ani naši obchodní partneři za tu politickou situaci nijak nemůžou. Nemůžou za ni obyčejní obyvatelé Ruska ani EU, proč by na to měli doplácet?

Rusové naše nástroje opravdu chtějí. Ale pro obchodníky kvůli tomu kurzu je to příliš drahé. A říkám si, jak to bude příští rok? Jaký bude propad? Rusko jako 20 procent z našeho exportu je fakt hodně, takže hledám cestu, jak tam ty nástroje dostat do škol a bohatým Rusům napřímo, abychom se mohli vyhnout zprostředkovatelům, kteří si nechtějí zkrátit marži. Nechci ztratit ruský trh jenom proto, že je tam propast mezi kurzy měn. O naše výrobky je tam autentický zájem.